Vy teď nejspíš sedíte na pohodlné židli nebo ležíte v posteli. Svět s vámi nijak nehýbe, užíváte si jistoty pevné půdy pod nohama. Tak si pro lepší zážitek ze čtení představte, že všechno kolem vás se právě rozmazalo zběsilou rychlostí, okolí se zbarvilo do ruda, židle či postel pod vámi se klepe, jako kdyby ji někdo připevnil na rozdováděnou pračku, a místo ticha plní prostor kolem vás řev motoru a křik dvou lidí – jeden huláká hrůzou a druhý hlásek nadšeně výská.

Právě jste s námi v autě, které se řítí po nezpevněné rudé písečné cestě od Rainbow Valley k dálnici Stuart Hwy. Kola skáčou po vlnkovitém povrchu a nestíhají reagovat na to, jak se volant kroutí sem a tam v rukou vysmáté Ivetky.

Tak se držte, ještě zbývá pěkných pár kilometrů.

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Z Rainbow Valley jsme dnes přejeli do Alice Springs, kde jsme odpočívali u bazénu a navštívili Desert Park.

Vítejte v Alice Springs, městě uprostřed ničeho

Když jsme dojeli až ke křižovatce, kde se prašná cesta napojuje na Stuart Hwy, vyměnila si se mnou Ivetka místo, byť se to neobešlo bez protestů. Mně už ale z její pekelné jízdy začaly vyhřezávat plotýnky, takže bylo načase nahradit dovádění na neurotickém býkovi stylem řízení, který lze popsat jako “přizpůsobený povrchu a stavu vozovky”.

Kolem desáté hodiny vjíždíme do Alice Springs. Nemáme však na mysli českou zpěvačku, autorku hitu “Dej mi pusu”, nýbrž první město po 3000 kilometrech, které je dost velké na to, aby tam úřady měly potřebu dát nějaký semafor.

Poloha Alice Springs vůbec není náhodná. V 70. letech 19. století se v Austrálii snažili propojit sever s jihem telegrafní linkou. Protože však zpráva nedoletěla moc daleko, musely se každých pár stovek kilometrů stavět stanice, odkud se přeposílala dál. A tak přesně v půlce vznikla telegrafní budka, kde seděl nešťastný člověk, jehož hlavní náplní práce bylo sedět uprostřed pouště a čekat na signál.


Nefoť a jedem!


Alice Springs. Poněkud kriminální městečko uprostřed pouště…

Nejvyšší kriminalita v Austrálii

Samotné město vzniklo až o 60 let později, to když tu propukla malá zlatá horečka. Definitivně se místo stalo centrem pouštního dění až s rozvojem turistiky – Alice Springs je totiž samozřejmě skvělé výchozí místo pro návštěvu Uluru, Kata Tjuta a dalších míst. Že by to tu ale bůhvíjak žilo se říct nedá – a od nějaké večerní zábavy se dokonce přímo odrazuje, jelikož město má celkem slušné problémy s kriminalitou. Aboridžinci vláčení civilizační proměnou jejich světa propadají alkoholu a nudu zahánějí čicháním benzínu. A když jim pak něco nevoní, třeba turisté nebo výloha obchodu, řeší svou frustraci skrze létající kameny či bodnosečné nástroje.

Při letmé návštěvě během dne si toho ale člověk nevšimne. Naopak pomyslí, že titul “město s nejvyšší kriminalitou” získalo Alice Springs především protože široko daleko žádné jiné město není. Faktem ale je, že se odtud už dost lidí odstěhovalo a místní úřady prý platí 5000 dolarů týdně soukromé hlídací službě, aby dohlížela na pořádek ve městě. Na policisty totiž místní rádi hážou kamení, což jejich práci dost ztěžuje.

My se toho všeho ušetřili a schovali se v areálu hotelu Palm Desert. No ano, po 11ti dnech spaní ve stanu jsme podlehli. Je to sice romantika, uléhat každý den pod hvězdným nebem na střeše auta a choulit se do spacáku, který pomalu absorbuje vůni rozkládajících se ponožek, ale na jednu noc jsme si řekli, že svá těla osvěžíme pobytem v chatce. Po koupačce v bazénu na nás ale dolehla tíže svědomí, a tak jsme naší baťůžkářské duši dopřáli alespoň poctivý kempařský gastroprožitek v podobě nechutných špaget z konzervy.


Kabinkové ubytování v Desert Palms Alice Springs. Normálně spíme ve stanu, ale v půlce výletu jsme si c htěli odpočinout – navíc v Alice Springs se stanovat úplně nedoporučuje…

Tak trochu jiná zoo

Kolem čtvrté odpoledne jsme lenošení v Alice Springs proložili návštěvou zdejšího Desert parku (vstup 32 AUD). Je to taková zoo nezoo. Některá zvířata tady totiž žijí v podstatě volně a mohou kdykoli odejít, případně se odplazit či odletět. Navíc vás od nich nedělí klece či ploty, naopak se mezi všemi obyvateli pouště procházíte, jak se vám zachce. Vše, co uvidíte, jsou pouze a jenom originál australští živočichové, žádné importy. A jelikož jsme tu navíc byli úplně sami, měli jsme celou australskou faunu i flóru jen pro sebe.

Nejvíc se nám asi líbili papoušci Kakadu, kteří tu vesele štěbetali a volně se proletovali po stromech. O něco méně se Ivetce líbil pavilon nočních živočichů, který jen umocnil její panickou hrůzu z hadů, pavouků a podobných smrtelně nebezpečných monster. Jako by nestačilo, že na každém rohu syčelo něco jedovatého, Ivetčinu důvěru v živočišnou říši podkopala i jakási docela obyčejná volavka, která na ni vystartovala jako kobra na vyděšenou myšku. Naštěstí mezi Ivetkou a volavkou bylo tvrzené sklo, takže útok skončil tupým úderem opeřené hlavy do neviditelné zdi.

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Je tam ještěr? :)

Cestopis Austrálie - Alice Springs
„Vidíš! Takhle schovaný tu jsou!“ řekla Ivetka a od té chvíle v Austrálii našlapovala jako v minovém poli.

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Malý drákula v Alice Springs

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Čím větší, tím větší štěstí nosí, ne?

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Další z obyvatel Alice Springs v Desert Parku

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Moloch ostnitý, aneb australský pouštní dráček

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Pestrobarevní papoušci volně poletující v Alice Springs Desert Park

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Pestrobarevní papoušci volně poletující v Alice Springs Desert Park

Všechny tváře outbacku na jednom místě

V Desert parku jsou jednotlivé části koncipované podle různých prostředí, která mají zdejší zvířata jako svůj domov – prérie se psy dingo (které by si Ivetka nejradši vzala domů a aportovala jim – nevím čím, nejspíš hovězí kýtou), dřeviny, kde se prohánějí papoušci a ve stínu polehávají znudění klokani, pouštní říčky, kde se procházejí dlouhonozí ptáci a na slunku se vyhřívají plazi všech tvarů i velikostí, či písčiny a solné plošiny.

Mezi nejzajímavější zvířata, která jsme viděli, patřil i moloch ostnitý, což je takové podivné stvoření pokryté ostny a kožními růžky. Své jméno dostal podle biblické postavy strašného démona požírajícího děti. Nutno však dodat, že je tak malý, že by případný spor s člověkem pravděpodobně vyřešilo jedno dobře mířené dupnutí. Mnohem roztomilejší je bandikut, což je taková myška trpící hyperaktivitou – po svém výběhu se bezhlavě řítí kolem dokola rychlostí, kterou by jí záviděly i elektrony ze švýcarského urychlovače částic.

V šest večer park zavřel a my jako poslední i jediní návštěvníci zamířili zpět k autu. Dojeli jsme do svého dočasného malého ráje v chatce, užili si spánek v posteli a těšili se na to, co přinese další den. Ten měl být totiž doslova ďábelský.

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Jeden z mála klokanů, který byl ochotný se na slunku hýbat :)

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Takhle nějak vypadá Alice Springs Desert Park – není to zoo, i když to trochu zoo to je, ale taková víc volná…

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Pestrobarevní papoušci volně poletující v Alice Springs Desert Park

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Pestrobarevní papoušci volně poletující v Alice Springs Desert Park

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Další z obyvatel Alice Springs v Desert Parku

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Takhle nějak vypadá Alice Springs Desert Park – není to zoo, i když to trochu zoo to je, ale taková víc volná…

Cestopis Austrálie - Alice Springs
Další z obyvatel Alice Springs v Desert Parku