Obloha je zamračená a slunce, které teprve před chvílí vyšlo, si jen marně hledá cestu na zem. Nám to tak vyhovuje. Je totiž půl sedmé ráno a stojíme na úpatí jedné ze stěn obřího kaňonu Kings Canyon. Dva kroky nás dělí od kamenitých schodů, které vedou až na vrchol okraje hluboké propasti. Kontrolujeme, jestli máme dost vody, utahujeme tkaničky, hážeme bágly na záda a jdeme na to.

Tahle cesta je jen pro fyzicky odolné a připravené. Ne nadarmo se vstup na stezku zavírá už v 9 dopoledne, protože horko a drsný terén kdejakého turistu porazí. My funíme už po sto metrech. Po druhé stovce přichází první krize, slunce začíná přikládat pod kotel. Na třetí stovce kolem nás prochází dvojice stařenek s veselým úsměvem a peláší dál nahoru i se svými zubními a kyčelními protézami.

Vážně bychom asi měli se sebou začít něco dělat.

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Ráno jsme podnikli náročný trek okolo okraje Kings Canyon. Poté jsme přejeli zpět na Stuart Hwy a pokračovali směrem na sever. Před Alice Springs jsme ale odbočili z dálnice na nezpevněnou cestu a zajeli si k nádherným skalám Rainbow Valley, kde jsme přespali do druhého dne. Kemp je zdarma, nikdo ho nespravuje…

Konečně ten pravý Kings Canyon

Po půl hodině jsme konečně nahoře a pokračujeme podél okraje kaňonu. Všude kolem nás jsou pískovcové útvary. Některé připomínají obří včelí úly, to protože se v tenkých prasklinách během posledních pár milionů let vytvořily mezery a prohlubně, zanechávající po sobě divotvornou krajinu.

Výhledy do kaňonu se tu a tam otevírají a my stojíme na skalních převisech, odkud náš pohled letí volným pádem dolů do hlubin nekonečné propasti. Rudé stěny jsou místy dokonale hladké a hromada balvanů na jejich úpatí připomíná, že i dnes se některé části kaňonu mohou s drtivou silou zbortit kamsi dolů. Poslední velký pád části kaňonu zaznamenali ve třicátých letech 20. století.

Stěny pískovce místy mapují plochy bílých či černých skvrn. Jsou to jednak stopy sezónních vodopádů, které v železitém povrchu tmavnou díky reznutí, a jednak světlé oblasti měkčího pískovce, který hrozí erozí.

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
Už jsme až nahoře! :)

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
To jsou panorámata!

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
A za kaňonem pusté australské planiny…

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
Na druhé straně kaňonu to žije…

Trek nás vede i nahoru a dolů po dřevěných schůdcích, to když překonáváme zahradu Eden. Sem se prý chodí občas napít místní horský klokani, ale teď přes den není valná šance nějaké spatřit.

Dokončit stezku nám zabere 3 hodiny a vlastně tak obejdeme úplně celý kaňon. Zamračená obloha nám sice poněkud kazila fotky, ale asi jen díky ní jsme cestu zvládli s množstvím pití, které jsme si vzali. Představa, že by do nás po celou dobu pálilo přímé sluníčko, byla děsivá.

Kolem desáté se stavíme zpět v kempu, abychom se umyli, najedli, dokoupili led a vyrazili zase na cestu.

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
Svoboda!

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
Zahrady Eden v Kings Canyonu

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
Zahrady Eden v Kings Canyonu

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
Kings Canyon hraje všemi barvami, ale ta rudá a oranžová jasně převládá…

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
A teď po druhé straně kaňonu zpět na začátek…

Cestopis Austrálie - Kings Canyon
Kamenné „město“ Kings Canyon

Bez čtyřkolky k Rainbow Valley

Z Kings Canyon jsme se vydali nejprve zpět na Stuart Hwy, ale místo, abychom po ní pokračovali dál na sever k Alice Springs, jsme z ní uhli na východ a pustili se do nezpevněné písečné cesty vedoucí až ke skále Rainbow Valley.

V tu chvíli jsme měli za sebou zhruba 3000 kilometrů a Ivetka hlasitě protestovala, že už by taky chtěla zkusit řídit. Doteď to nebylo možné, zejména kvůli nebezpečnému předjíždění roadtrainů a dost podivnému chování auta při nárazech větru, které díky stanu na střeše vyváděly aerodynamické korekce směru jízdy. No a pak taky protože Ivetka věčně věku spala.

Rozhodnutí přenechat řízení Ivetce jsem záhy litoval. Její chuť do kroutení volantem se projevila jednak náhodnými smyky ve stylu Topgearu, ale hlavně se mi moc nezdála její teorie o zdolávání rolety pomocí vysoké rychlosti. Místo hypotetického přeletu drncavých hrbolků jsme postupně uvolnili všechny šrouby v karoserii a změnili uspořádání kostí ve vlastních tělech. Každý zvuk tříštících se součástek mi před očima připomněl varování z autopůjčovny, že vůz není na nezpevněné cesty dělaný a při porušení podmínek se nebude možné odkázat na pojištění. Mezitím Ivetka s veselým “Wheeeeee” vykroužila carvingový oblouk mezi stromy a já zbytek cesty prostě svěřil osudu.

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Cestou necestou k Rainbow Valley.

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Ještě taková dálka? No tak se pojď vyměnit, teda…

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
A teď něco uvidíš… :)

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Zvládli jsme to, jsme u „kempu“!

Duhové království

Chvilku po čtvrté hodině jsme dorazili na místo. Naše červené auto, původně černé, jsme zaparkovali na jednom ze stanovišť. Protože už nastala zlatá hodinka před západem slunce a svět se krásně barvil do sytých odstínů, vyrazili jsme na procházku.

Naším cílem bylo dojít ke skalám Rainbow Valley a podívat se až na konec stezky, kde je skála s názvem “Houba”. Kdybychom byli normální, nebylo by o čem psát, prostě bychom stezku prošli, skály viděli a pak se vrátili. Protože má ale Ivetka abnormální strach z hadů, připomínala naše procházka spíše první kroky Luise Armstronga po Měsíci. Pomalé kladení nohou ve zdánlivě náhodném rytmu kombinované s občasným dupáním a ostražitým zkoumáním šustících keřů bylo nejspíš docela zábavným zpestřením pro skupinku studentů fotografie rozmístěných podél cesty.

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Tábor rozbitý, můžeme vyrazit na prochajdu.

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Procházka v Rainbow Valley. Co se schovává za skálou?

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Jeden z vrcholků Rainbow Valley

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Člověk musí koukat, kam šlape…

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
A jsme tu, tohle je klenot duhového údolí!

Za pár minut jsme však krátkou trasu zdolali a mohli se pokochat opravdu nádhernými barvami ostrých skalisek. Ty kdysi byly daleko větší, ale jedna velká bouře skoro polovinu pískovcové nádhery smyla z povrchu země. I to, co zbylo, nás ale nechalo v tichém úžasu. Rudá, oranžová a bílá tu dokonale ladí a když přidáte sytě modrou oblohu bez mráčku, máte o divadlo postaráno.

A nápad s divadlem jsme nakonec dotáhli až do konce – přinesli jsme si do první a jediné řady židličky, otevřeli láhev bílého, kterou jsme získali v Barossa Valley od pána, co nám půjčil kola, přiťukli si sklenkami, co jsme k vínu dostali, pustili si potichu muziku a vychutnávali si scénu před sebou.

Rainbow Valley není bůhvíjak známé místo. Ale pokud někdy budete mít cestu rudým středem Austrálie, stavte se. Stojí to i za ten kostitřas.

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Křivky a barvy Rainbow Valley

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Křivky a barvy Rainbow Valley

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Křivky a barvy Rainbow Valley

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Křivky a barvy Rainbow Valley

Cestopis Austrálie - Rainbow Valley
Kemp zdarma, víno z Barossa Valley zdarma, epický výhled – to si necháme líbit… :)