Austrálie, den 16. – Svět krokodýlů a NP Kakadu

“Tohle byla ta nejhorší noc v životě,” praví Ivetka. Je sedm hodin ráno a byť v noci už dávno nemrzne, mozek ještě není v provozní teplotě. Matně si vybavuji nedávné vzpomínky a snažím se jimi osvětlit, co by mohlo stát za tím nevrlým hláskem. Ujížděli jsme před pronásledovateli, koupali se v řece s rizikem výskytu krokodýlů, strávili jsme noc ve měste s nejvyšší kriminalitou, řešili Ivetky pořezanou ruku po souboji se salámem… Nic z toho se ale nestalo tuto noc. To všechno už máme za sebou, včetně asi 5000 kilometrů od jižního pobřeží Austrálie.

“Zdálo se mi o tom, že jím polívku z hadích hlav.”
Ach jo 🙂

Dnes nás čekalo zhruba 470 kilometrů cesty mezi Katherine, přes vodopády Edith Falls, krokodýlí show na okraji národního parku Kakadu až do kempu Aurora.

Edith Falls aneb koupání s překvapením podruhé

Ranní chmury ze špatného probuzení jsme rozehnali snídaní, ale především se o zlepšení nálady zasloužil malý wallabi, který k nám přiskákal s prosbou o kus žvance. Bohužel sám mini klokánek moc dobré ráno asi neměl, protože my i přes jeho prosebný výraz ve tváři dbali místních pokynů a jídlo s žebrákem nesdíleli. Jednak by mu z toho mohlo být zle a jednak by příště místo psích očí mohl cenit zuby.

Po snídani jsme zamávali Katherine a vyrazili o kousek dál k jezírku s vodopádem Edith Falls. Je to docela milé místo bez lidí. V jezírku se smí koupat, akorát vám nesmí vadit, že tu jsou krokodýli. Prý jsou ale aktivní jen v noci od sedmi do sedmi. V Austrálii jako by platilo, že kdo má strach, nesmí ani ne tak do lesa, ale především do vody. Nicméně také se říká, že čistota půl zdraví, a tak jsme neodolali a do vody skočili. Teda jen já, Ivetka si troufla do jezera vstoupit pouze po kolena, protože na té druhé půlce zdraví si klidně může smlsnout hladový krokodýl, že jo.

Když jsme své mladické nerozvážnosti učinili za dost a krokodýl se ne a ne zakousnout, nechali jsme se sluníčkem osušit a pozorovali malý vodopád na druhém konci jezera. Při období dešťů je mnohem větší, ale to nám nevadilo – měli jsme totiž před sebou 3 dny v národním parku Kakadu, kde šumí ty neimpozantnější vodopády široko daleko.

Adrenalinové koupání u Edith Falls

Adrenalinové koupání u Edith Falls

Adrenalinové koupání u Edith Falls

Termiti a rodeo cestou k NP Kakadu

Z Katherine k národnímu parku Kakadu jsme ujeli zhruba 350 kilometrů. Bylo by to kratší, ale my uhli z tradiční Stuart Hwy a zvolili si scénickou silničku vedoucí paralelně s hlavním tahem. Projížděli jsme krajinou plnou termitišť – některá byla větší my, většina z nich však vykazovala úplně jinou zvláštní vlastnost – byla oblečená.

Některá termitiště měla jen trika, jiná i kšiltovku, brýle či podprsenku. Těžko říct, zda jde o poslední módní trendy v mravenčím světě, ale pravděpodobně je to spíš výsledek kreativity opilých kolemjdoucích. Narazit tak můžete i na obří rudé skoro-postavy se svářečskou helmou či svatebními šaty.

Nakonec jsme se zase napojili na Stuart Hwy a po pár dalších kilometrech zastavili u Rodeo Roadhousu. Vedle malé hospody tu opravdu byla i aréna, bohužel se ale zrovna žádné klání mezi člověkem a býkem nekonalo. Dali jsme si skvělý řízek za 18 dolarů a náladu nám zlepšila i bodrá paní výčepní. Když jsem si objednal 2 coly a chtěl je zaplatit, jen se usmála jako kamioňák před srážkou s klokanem, mávla medvědí tlapou a pronesla chraplavým hlasem “To je v cajku, miláčku.”

Plnou, prosím!

Krokodýlí cirkus

Když jsme se blížili k hranicím národního parku Kakadu, už bylo před třetí hodinou. A protože jsme toužili ještě něco stihnout, odbočili jsme u první velké cedule s krokodýlem. Smykem jsme projeli štěrkovou zatáčku a po místy nezpevněné cestě dojeli k polorozpadlé plechové chajdě na břehu řeky Adelaide River. Poslední projížďka po široké, hnedě zbarvené řece obklopené mokřinami se konala za 5 minut. Vyskočili jsme tedy z auta, čapli foťák a naskočili na loď (80 AUD za 2 osoby).

No… Možná jsme měli radši jet dál. Tenhle podnik je těsně před hranicí národního parku a to má svůj důvod – tady mohou z krokodýlů udělat atrakci ve stylu Dundeeho, aniž by jim hrozila pokuta od správců parku a rangerů. Místo klidného pozorování se tu blonďatá brigádnice Jenny natahuje s prutem, na jehož konci je obří kus klokanního masa. Za kormidlem zatím sedí buclatá a rázná paní domácí s kloboukem a kapsami plných příběhů o zdejších krokouších.

Krokodýlí show na Adelaide River kousek od NP Kakadu. Vypadá to bezpečně…

Krokodýlí show na Adelaide River kousek od NP Kakadu. Můžeme vyrazit!

Krokodýlí show na Adelaide River kousek od NP Kakadu. Trochu divná podívaná…

Nedozvíte se moc o jejich přirozeném chování, ale za to si vyslechnete peprné historky o tom, jak “bestie Johnny utrhl pařát bourákovi Donnymu, kterej teď nabírá síly, aby se porval o svoje místo kinga okolních břehů”. Vyklepaná Jenny mezitím klepe masem o čumák jednoho z menších krokodýlů, jehož vilný zrak se stejně jako v případě většiny starších mlsných turistů spíš upíná ke stehnům mladé brigádnice.

Nakonec to Kroky nevydrží a vyskočí po návnadě. Jenny vyjekne a cukne s prutem, maso letí na pravobok, bodrá paní domácí si naráží klobouk do čela a chrchlá se smíchem poznámky o “hodným chlapečkovi”. Publikum vzrušeně cvaká fotoaparáty a natahuje krky přes zábradlí, za což je kapitánka nemilosrdně zpraží, protože “nehodlá řešit muže přes palubu a pak by navíc krokodýli tejden nic nežrali”.

Krokodýlí show na Adelaide River kousek od NP Kakadu. Kdybyste se mi tak dostali pod tlamu…

Krokodýlí show na Adelaide River kousek od NP Kakadu. Pojď sem, kam s tim cukáš!

Nejen krokodýly přitahuje naše bárka na Adelaide river.

Do hlubin Kakadu

Krokodýlí show trvala celou hodinu. Pak se všichni rozutekli – paní domácí si nejspíš šla dát krokodýlí steak a spláchnout to jedním až dvanácti orosenými zrzky, brigádnice Jenny se jela domů učit, aby tu nezkejsla na zbytek života a nadšení turisté v klimatizovaném autobusu odjeli vstříc dalším kulturním zážitkům, nejspíš na taneční disco představení aboridžinců. My, poněkud zahanbení, jsme nasedli do auta a mlčky odjeli do hlubin národního parku Kakadu.

Jako by nás chtěl aboridžinský duch Austrálie potrestat, v kempu Aurora (20 AUD za noc) jsme se dozvěděli, že největší lákadlo parku – vodopády Jim Jim Falls a Twin Falls – jsou zavřené, protože podle kalendáře už začalo období dešťů. Blesky rozčísnutá obloha nad námi ten tvrdý verdikt bohužel potvrdila. A tak jsme si ogrilovali párky a šli se na další dny vyspat – nakonec ráno vždy moudřejší večera.

A skutečně – druhý den se bylo na co těšit 🙂

A teď hurá do NP Kakadu!