Po třech týdnech létání, šplhání, koupání, trekování, smlouvání, opalování a přežívání jsme se s Ivetkou vrátili z Indonésie, bohatší o pestrou směsici zážitků a dojmů. Než začneme sepisovat jednotlivé výlety, chceme nabídnout výběr deseti nejlepších vzpomínek, které jsme si s sebou z druhého konce světa přivezli a kvůli kterým by stálo za to se na ostrůvky pod rovníkem zase jednou vrátit.

1. Kawah Ijen

Výstup na kráter sopky Kawah Ijen tyčící se do výše na 2.800 metrů nad Indickým oceánem byl jednoznačně jeden z nejlepších zážitků na naší cestě a to hned z několika důvodů. Jednak nás zde provázel veselý průvodce Pepe, jehož služby můžeme vřele doporučit. Ohromil nás však především pohled do oka kráteru dodnes činné sopky, v jejíž útrobách se na břehu zeleného jezera těží síra. Husté kouřové mraky, které se valí ze sytě žlutých sirných valů, postupně stoupají nad okraj kráteru a doplňují dramatické pohledy na drsné přírodní divadlo. Příroda tu však není jediná, kdo uchvacuje. Ze dna kráteru tu den co den tahají až stokilové košíky plné síry místní nosiči, jejichž odměna za celodenní dřinu jsou trapné dva dolary. I přes to si však na tváři uchovávají úsměv a ochotně turistům pózují se svým nákladem.

Java-Kawah-Ijen
Dramatické pohledy do oka kráteru sopky Kawah Ijen stály za trek s náročným stoupáním.

2. Divoký Lombok

Zatímco Bali se jakožto profláknutá destinace už stačilo přizpůsobit podmínkám, jeho východní bráška Lombok si zatím uchovává svou drsnější povahu. Při procházce k vodopádům se tak nemůžete divit, že budete muset projít džunglí s polorozpadlými mosty chatrně položenými přes propasti s na dně hučící říčkou, přes kterou se téměř vzápětí brodíte po kolena v křišťálově čisté vodě. Tu a tam na vás zasyčí had a zašustí cosi z křoví, ale nakonec se před vámi přece jen objeví kouzelný vodopád, padající z výšky 40-ti metrů. V jezírku pod ním jsme se vykoupali a nechali se zadarmo namasírovat proudy ledové vody. A to je jen jedno z mnoha míst, kterými nás Lombok učaroval.

Lombok-Tiu-Kelep
Cesta k vodopádům Tiu Kelep byla docela dobrodružná. To, co na nás čekalo na jejím konci, však překonalo naše představy.

3. Doprava pro odvážné

V Indonésii se jezdí vlevo. Ale i vpravo, uprostřed nebo úplně mimo silnici. Tady se totiž jezdí úplně všude, zdánlivě bez pravidel či pudu sebezáchovy. Speciálně na Bali nechávají řidiči starosti o bezpečnost jízdy na jednom ze svých bohů a vesele drandí závratnou rychlostí po ostrově sem a tam, troubíce přitom na všechny strany a hlavně s úsměvem na tváři. Předjíždění už předjíždějícího vozidla těsně před zatáčkou tu není žádný problém. Na silnici, která je stavěná pro dvě auta se jich vejdou hned tři a mezery mezi nimi vyplňují všudypřítomní skůtraři. Nejlépe se o dopravě dozvíte při jízdě bemem, což je minidodávka s dírou místo dveří, odkud můžete s vytřeštěnýma očima sledovat chaos kolem.

Lombok-doprava
Na Bali se jezdí všelijak. Nenechte se však vysmát, indonézští řidiči jsou ve skutečnosti praví mistři ve zvládání chaosu.

4. Milí lidé

Povaha obyvatel Indonésie je pestrá jako výzdoba hinduistických chrámů. Všichni se na turisty usmívají, ale ne každý úsměv je od srdce. Cestovní ruch představuje hlavní zdroj příjmů většiny obyvatel, a tak není divu, že mnozí se na vyjukaných baťůžkářích snaží vydělat co to dá. Naštěstí jsme se však v drtivé většině případů setkali s dobrosrdečnými vysmátými Indonézany, kteří jsou vždy ochotni pomoci a povyprávět něco o své kultuře či vlastním životě. Když se člověk na chvíli s místními posadí a popovídá, dozví se navíc spoustu zajímavostí, které odtajní poutavou historii zdánlivě obyčejně vypadajících míst.

Lombok-Obchodnik
Dotěrných prodejců se v Indonésii nezbavíte. Tento sasacký chlapec si však přišel nejprve popovídat o všem možném – dobrá strategie.

5. Rýžové terasy

Při putování vnitrozemím Bali jsme se těšili na rýžové terasy Jatiluwih a Tegalalang, kde místní dodnes ručně bez jakékoli zemědělské techniky pěstují rýži na schodovitých terasách. Ty vytvářejí nádherné scenérie a obzvláště v podvečer se nám tajil dech, když se líné paprsky slunce povalovaly mezi dlouhými stvoly trávy v rýžových políčkách. Díky našemu průvodci Winduovi jsme měli možnost setkat se s paní, která zde den co den pečuje o své pole – po kolena v bahně, s rukama pečlivě vyklízejícími plevel a se slušivým rýžovým kloboučkem na hlavě. A tak jako u většiny obyvatel Indonésie – s úsměvem na rtech.

Bali-Tegalalang
Rýžové terasy Tegalalang jsou pravým fotografickým rájem. Příroda dovedená lidskou rukou do dokonalého uměleckého díla nás okouzlila na první pohled.

6. Raftování na Bali

Ačkoli jsme raftování na Bali neplánovali, nakonec se do našeho programu dostalo a byli jsme za to moc rádi. Sjíždění divoké řeky je jedna věc. Ale sjíždění divoké řeky v nekonečně hluboké džungli s liánami nad hlavou, s bílými peřejemi před očima a s vesele pokřikujícím průvodcem za zády je neuvěřitelná sranda. Zvlášť, když vás ten dobrák protáhne každým vodopádem, který na cestě potkáte. Cesta utíkala rychle a na jejím konci nás čekalo ještě pohoštění v podobě výběru tradičních dobrot z místní kuchyně. A jak se vybavení dostane zpět na start? Jeden z na kameni se vyhřívajících nosičů jej tam odnese na hlavě…

Bali-Rafty
Výlet na raftech napříč hlubokým údolím, v jehož útrobách se vine říčka s divokými peřejemi rozhodně stojí za to. Zvlášť, když je průvodce vtipálek.

7. Hinduistické chrámy

Bali je veselé dítě hinduismu. Hinduismus není náboženství v pravém slova smyslu, jako spíše způsob života a vnímání světa. Kromě pozitivního myšlení Balijců se Hinduismus na Bali podepsal nevídaným množstvím chrámů, které v počtu převyšují obytné domky. Každý dům má totiž svůj vlastní malý chrám a pak je zde ještě mnoho chrámů rodinných, městských či královských. Mezi ty nejkrásnější patří určitě Pura Ulun Danu Batur, ležící na břehu jezera Bratan. Jeden z největších je pak královský chrám v Mengwi poblíž Ubudu a turisty nejnavštěvovanější je Pura Tanah Lot, který je při přílivu izolován na malé skále od pevniny a návštěvníků.

Bali-Chramy
Chrám v Ubudu je největší rodinný chrám na Bali. Stupňovité stříšky z trávy jsou typickým prvkem hinduistické architektury.

8. Podmořská Indonésie

V Lonely Planet nás na tři malé ostrůvky poblíž Lomboku nalákali superlativy o pravém ráji Indonésie. My se tu celkem nudili. Plážování a slunění asi přece jen není pro nás. Co nás však zabavilo pořádně, byl svět ukrytý pod hladinou. Ostrůvky jsou obklopeny korály, kolem nichž se to hemží barevnými tvory a patvory. Zblízka jsme si prohlédli obří želvy, s trochu stísněným pocitem jsme šnorchlovali nad vrakem potopené lodi a pokusili se chytit alespoň jednu z tisíce rybek, které si nás zvědavě připlouvali prohlédnout.

Gili-Meno
Gili Meno se chlubí nejširšími plážemi a blízkými korály. Vydejte se je poznat blíž na jedné z loděk v přístavu, určitě nebudete litovat.

9. Příběhy hinduismu

Na Bali jsme dva dny strávili s průvodcem Windu – ohromně zajímavým Balijcem, který tráví volný čas meditováním, angličtinu se naučil z odposlechu a jeho neustále dobrá nálada nás snadno nakazila. Během putování vnitrozemím nám pověděl hodně o tom, jak tu místní žijí, jak smýšlejí a proč jsou i přes relativní bídu stále dobře naladěni. A nejvíce se rozpovídal o hinduismu – o architektuře chrámů, o tom, proč lidé nejsou zarmouceni při ztrátě svých bližních, proč všechna jména na Bali začínají na písmeno i nebo o tom, proč jsou lidé otevřeni dobru stejně jako zlu. Pověděl nám toho tolik, že jeden z článků určitě bude věnovaný jeho vyprávění…

Bali - Průvodce Windu
Náš sympatický průvodce Windu Ivetce zapáleně vypráví o symbolech ukrytých v hinduistické architektuře chrámů.

10. Fresh džusy

A nakonec to, co nám snad bude doma chybět nejvíce – lahodné, osvěžující, ovocné, čerstvé džusy. Z ananasu, melounu, citrónu, papáji – z čeho vás napadne. Ke snídani, k obědu, k večeři, nebo prostě jen tak k ulevení od horkého počasí…

Bali-Fresh-dzusy
Mňam…

A co dál?

Tento výčet určitě není vše, čím nás Indonésie oslovila a uchvátila. Zážitků jsme si přivezli opravdu mnoho a bude ještě chvíli trvat, než je vstřebáme a přepíšeme do slov a článků. Už teď ale víme, že toto nebyl náš poslední výlet do Indonésie. Svět na Jávě jbychom chtěli jednou prozkoumat lépe, stejně jako na Sumatře či Floresu. A třeba mě tam tentokrát nepokouše opice a nebudu po dovolené muset trávit dva dny v nemocnici :)