Pobřeží Bali se může pochlubit krásnými plážemi, kde se dá ve stínu palem proválet třeba celý den. Jenže co je nám po tom, že jo. A tak jsme se z turisticky profláknutého městečka Lovina na severu Bali vydali na dobrodružnou cestu napříč kopcovitým vnitrozemím. To ukrývá mnoho kouzelných míst, která naše zvědavé duše toužící po hodnotných zážitcích uspokojila mnohem více, než by to dokázala kterákoli z vyhlášených pláží.

Vzhůru na vodopády GitGit

Městečko Lovina je asi docela hezké. My si ho příliš nestihli prohlédnout, protože po nočním příjezdu z výletu na sopku Kawah Ijen na Jávě jsme se druhý den sotva vzbudili a už na nás čekal průvodce Windu, aby nás provezl ostrovními hlubinami. To jsme ještě netušili, že právě Windu naši cestu obohatí o úžasné kvantum informací o kultuře a historii obyvatel Bali. Vlastně nám toho pověděl tolik, že to vydalo na vlastní článek.

Ale pěkně popořadě – první zastávkou se staly vodopády GitGit. Ty se nacházejí jen kousek od Loviny a města Singaraja, což je původní hlavní město ostrova. Určitě se vám tady pokusí nabídnout své služby některý z průvodců. My jej odmítli, protože princip fungování vodopádů nám je celkem známý a platit za zbytečné řeči okolo se nám příliš nechtělo. Cesta k vodopádu vede pěšky od silnice přes malé rýžové terasy a chytře vás provede kolem asi 50-ti krámků, jejichž majitelé se mohou přetrhnout, aby naplnili vaše tašky nejrůznějšími suvenýry. Do prodejního procesu se tu zapojují i děti a odmítat je bylo postupně čím dál tím těžší. Tu a tam se navíc zjevilo i něco, co nás skutečně zaujalo, a tak jsme nakonec pár kapes místních obchodníků naplnili přebytečnými rupiemi.

Bali-GitGit
Za vstup k vodopádům GitGit necháte u okýnka na počátku stezky asi 20 korun. Pohled na masy vody tříštící se o kameny srostlé k okolní džungli je však k nezaplacení. Podobně jako částka, kterou lze snadno nechat v krámcích se suvenýry.

Po asi 300 metrech jsme však minuli i poslední krámek, prošli vstupní branou typickou pro balijské chrámy a před námi se rozevřela krajina smáčená křišťálovým vodopádem snášejícím se z výšky 35 metrů. Z místa, kam se rozmazané proudy nořily hluboko do sebe v bílém oparu vodní tříště, se do celého okolí rozprašovaly mikroskopické kapky. S osvěžujícím pocitem jsme se jimi nechali skrápět a hnali se blíž k vodní mase. Měli jsme štěstí, protože takhle brzy ráno tu ještě nikdo jiný nebyl. Využili jsme vzácné samoty a užili si vodní divadlo se vším všudy. Nakonec se však přece jen skrze bránu začali šourat dorazivší turisté, aby obšancovali každý větší kámen vhodný ke skupinové fotografii s vodopádem v pozadí. Idylce odzvonilo, a tak jsme se s pěknou várkou vlastních snímků vydali zpět kolem obchůdků zasazených mezi zelené stěny neprostupné džungle k autu.

Bali-Chram
Cestou od vodopádů GitGit jsme zastavili u jakéhosi neznámého chrámu. Stejně jako všechny ostatní chrámy, i tento je opředen symbolikou a tajemstvím hinduismu. Věděli jste například, že dva hadi po stranách vstupu symbolizují levou, destrukční a ženskou stránku života a pravou, konstruktuvní a mužskou stránku?

Kouzelný chrám Pura Ulun Danu Batur

Zhruba o 20 kilometrů jižněji jsme zastavili na naší cestě vnitrozemím podruhé. Zastávka byla opět spojena s vodním živlem, ale tentokrát mnohem klidnějším. Přes tisíc metrů vysoko nad úrovní oceánu, který Bali omývá, se tu tiše vyhřívá jezero Bratan, nebo jezero svatých hor, jak jej místní nazývají. Tato rozsáhlá vodní plocha má pro celé Bali obrovský význam, protože představuje hlavní zdroj vody k zavlažování rýžových a dalších polí a teras. Kolem jezera se v ochranářském objetí tyčí nad mraky pohoří, které se v roce 1663 stalo svědkem vybudování jednoho z nejnádhernějších chrámů. Vysoká schodovitá věž chrámu Pura Ulun Danu Batur se hrdě vyjímá nad hladinu jezera a po staletí udivuje návštěvníky rozjímavou atmosférou, kterou kolem sebe šíří. Tento relativně velký náboženský komplex slouží k uctívání balijské bohyně vody, jezer a řek Dewi Danu. Tedy nevíme jak Dewi, ale my z chrámu byli docela paf. Ne náhodou se právě Pura Bratan, jak se někdy chrám zkráceně nazývá, dostal i na druhou nejhodnotnější bankovku indonézských rupií.

Bali-Pura-Batur
Vstup do chrámového objektu nás vyšel na 60.000 rupií, v té době tedy na 120 Kč. Nalézá se tady i hezká restaurace, malebný přístav s barevnými loďkami, menší posvátné domky a chrámy a zahrady poseté zvláštními kýčovitými sochami nejrůznějších zvířat.

Zelené království ve znamení rýže

Vodopády GitGit i chrám Pura Bratan nás okouzlily, ale skutečný poklad se skrývá až v hloubi duše ostrova Bali. Daleko od plážového pobřeží se tu v obklopení zeleně skromně choulí pár vesniček kolem polorozpadlé cesty a okolí postupně dostává jiný, trochu vlnitý ráz. Ani ne desetileté děti se tu bezstarostně projíždějí na skútrech a nad jejich hlavami se v lehkém vánku vlní dřevěné střapce slavnostních obětišť, kam se každý den pokládají malé dárky bohům.

Bali-Skutr
Cestičky po vnitrozemí Bali vypadají všelijak. Nic si z nich však nedělají malí caparti na skútrech, kteří se tu s frajerským výrazem na tváři prohánějí rychlostí blesku.

Po pár kilometrech jsme projeli kolem vysmáté dívky, vybírající 60 Kč za vjezd do oblasti rýžových teras Jatiluwih. Název oblasti se skládá ze dvou slov. Jati znamená skutečně a Luwih lze přeložit jako speciální, jedinečné. A Jatiluwih je skutečně jedinečné místo. Je to obrovská plocha posetá schodovitými terasami, táhnoucími se od úpatí hor až k vesničkám na jihu vnitrozemí. Svou zelenou krásou oblast udivuje natolik, že si vysloužila své místo mezi největšími klenoty planety Země v programu Unesco. Nejlépe si člověk vychutná Jatiluwih při procházce mezi terasami nebo s nacpaným břichem v restauraci s výhledem na celou scenérii s horami v pozadí. My navíc měli s sebou Windua, průvodce, který nás neváhal zavést až hluboko mezi terasy, kde se usměvavá paní starala o své rýžové políčko. Zrovna tu po kolena v bahnité vodě holýma rukama vybírala plevel, plavající na hladině mezi rýžovými stvoly trávy. Bez problémů se s námi nechala vyfotit a my se akorát báli, aby nás rukama celýma od bahna při focení neobjala.

Bali-Jatiluwih
Díky Winduovi jsme měli možnost poznat místní, kteří se den co den plahočí v bahně obepínající rýžové klasy. S úsměvem na rtech, jak je u balijců dobrým zvykem…

Windu nám ještě procházku ozvláštnil povídáním o všech možných i nemožných bylinkách rostoucích podél stezky. „Tahle je dobrá na mozek, po ní vám to bude pálit,“ nadšeně vypráví. Udivuje nás, jak je Windu znalý a jak o všem dokáže anglicky vyprávět, ačkoli se cizí jazyk naučil z odposlechu, takže psát ani číst anglicky prakticky neumí. Živě nám popisuje, jaké kytky máme doma natrhat, abychom si z nich dělali výborné čaje na udržení mladého vzhledu, na překonání chřipky a další vychytávky. Škoda, že my bylinky nepoznáme, i kdyby u nás snad rostly.

Bonusová zastávka u plantážníků

Když pro nás ráno Windu přijel, netušili jsme, jaké jsme měli štěstí, že jsme si na výlet napříč vnitrozemím Bali najali právě jeho. Po prohlídce rýžových teras nás zavezl do vesničky Mengwi, starého sídla balijské královské rodiny, kde jsme se už předtím byli podívat na chrám Taman Ayun. Tentokrát jsme se však zajeli podívat na kávové a kakaové plantáže, které vlastní Winduův strýček. Ten je na Bali dokonce úplná celebrita, protože jeho produkty přilákaly i samotného Stevena Seagala, jak nám hned na fotkách Windu ukázal. Ochutnali jsme tak neskutečně skvělou kávu, vyráběnou z bobků pohoršené Cibetky, dva druhy zázvorového čaje, který nám málem odstavil krk na vedlejší kolej a nebo čokoládu, co si zde sami vyrábějí ze svých kakaových bobů. Všechno to bylo tak supr a ňamka, že jsme si tím nacpali nákupní pytlíky a vyřešili jednou provždy otázku suvenýrů.

Bali-Kava
Ukázka kakaových a kávových plodů byla zajímavá. Ještě zajímavější pak bylo plody ochutnat v jejich nejlepší, tekuté formě.

Den má však i na Bali bohužel jen 24 hodin a slunce se neúprosně začalo schovávat za obzor. Bylo na čase najít místo ke složení našich sluncem unavených hlav. Naštěstí hned první hotel na kraji Ubudu splnil všechna kritéria nutná k rozhodnutí zde přespat a my se tak mohli vyčerpaně svalit pod závoj moskytiéry.