Výlet mezi aligátotry v parku Myakka River vystřídala opět civilizovaná Florida. Městečko Sarasota má asi 52.000 obyvatel a leží na západním pobřeží Floridy. Pochlubit se může jednou z nejkrásnějších pláží v USA na ostrůvku Siesta Key, kam jsme si nemohli odpustit zavítat odpočinout. Kromě povalování na pláži jsme se také pozdravili s roztomilými kapustňáky, navštívili botanickou zahradu a oslavili kapitulaci Japonska…
Jak jsme vůbec nejedli ovoce
Po výletu do státního parku Myakka River jsme autem vypůjčeným přes náš oblíbený portál RentalCars dorazili večer do městečka Sarasota, abychom našli místo k přenocování. Nejprve nás doporučení v Lonely Planet dovedlo k hotýlku typu Bed & Breakfast. To však vypadalo jako přerostlý domeček pro panenky, na jehož terase sedělo pár stepfordských paniček, popíjejících večerní čajík. Začínalo nám docházet, že to nebude ubytování úplně pro nás. Když jsme nakonec objevili ceník, pohoršily se dámy na terase nad našimi doširoka otevřenými pusami. Nakonec jsme našli krásně levné spaní v řetězci Best American Value Inn.
Ráno nás čekal první výlet. Popisek v průvodci Lonely Planet lákal do botanické zahrady Marie Selby, kde si prý každý může utrhnout plody z tropických stromů a sníst je. Už jsme se viděli, jak budeme v zahradě cestovat po liánách a cestou škubat banány a ládovat se jimi. Celí natěšení jsme tedy zaparkovali před zahradou a vydali se pro zaslouženou porci ovoce.
No, byl to trochu podvod. Ovoce tu v podstatě žádné neroste – tedy alespoň ne v době, kdy jsme tu byli my (září). Nicméně zahrada je to obří a nádherná. Najdete tu stromy, jejichž kořeny jsou tlustší než většina stromů v ČR a dokonce i než průměrný americký strávník u McDonalda. Jsou tu také ještě podivnější stromy, které mají trny, aby na ně nikdo nelezl a netrhal plody (zřejmě trocha ironie od Marie Selby). Je tu i výstava bonsají, skleník s úryvkem z tropického pralesa či rybníček s rudými japonskými kapry, kteří neustále vystrkují otevřené tlamy na vzduch. Spolu s jejich doširoka otevřenýma očima působili trochu jako partička udivených kapříků.
Tu a tam nás v zahradě překvapil exponát, který tam jakoby ani nepatřil. Narazili jsme na prapodivnou sochu jakéhosi šamana zkříženého s vodníkem, na sochu rozjímajícího budhistického mnicha uprostřed rybníčku, jakýsi obří zvon, do něhož hned Ivetka tloukla a vůbec nejpodivnější byla kamenná kostka s dírou na hlavu. Protože jsme se na ni tvářili podobně jako ti japonští kapři, rozesmál se na nás kolemjdoucí správce. Vysvětlil nám, že když do kostky strčíme hlavu a budeme dělat hmmmm v různých tóninách, můžeme najít tón, při kterém se rozechvěje celé tělo a bude se regenerovat. Neznělo to o moc důvěryhodněji než reklama na kosmodisk, ale co už – když jste jednou na Floridě ve městě Sarasota, sluší se alespoň jednou strčit hlavu do šutru.
Tón jsme s Ivetkou našli. Příliš zregenerovaní jsme však nebyli, jen nám o něco víc hučelo v hlavě. Prošli jsme ještě zbytek zahrady, potkali starší pár s ponožkami v sandálech a nakonec zamířili k osvěžení. Přímo v zahradě je krámek se všemi možnými čaji a my si dali úžasný ledový ovocný čaj, který opravdu bodl. 17 USD za tenhle výlet se nakonec i přes absenci ovocné žranice ukázalo jako dobrá investice.
Jak Ivetku napadl rejnok
Po výletu do zahrady Marie Selby měla pro nás Sarasota připravený ještě jeden vzdělávací výlet, tentokrát podmořský. Vydali jsme se na ostrůvek Lido Key, kde najdete velké výzkumné centrum podmořského světa – Moteho Akvárium. Nenajdete tu žádné kýčovité show se skákajícími kosatkami. Tady se soustředí spíše na výzkum těchto tvorů, práci s nimi, jejich ochranu a snahu vzdělat Američany o fauně, se kterou se chodí koupat na pláž.
Díky orientaci na výzkum a vědu se u každého akvárka s podivnými rybami všech tvarů dozvíte trochu více o jejich chování, původu a problémech všedního života. Narazili jsme tu na žraloky, kladivouny, medúzy, placaté ryby, ošklivé ryby, svítící ryby a vůbec všechny obyvatele oceánu, kteří splňovali základní podmínku – nebyli normální.
Nejvíce nás zaujaly čtyři akvária – želví, kde se sešla jedna slepá, jedna třínohá a dvě normální velké želvy. Potom delfíní, kde se úžasně chytrá a hravá stvoření proháněla v bazénu, hrála si s hračkami a trénovala se svými vědeckými kamarády svou inteligenci. Úžasné bylo také akvárium s kapustňáky, kteří zrovna obědvali zelí. Tato roztomilá velká nemotorná stvoření jsou vůbec velkým tahákem Floridy. Bohužel ne všichni je mají rádi, a tak rychle ubývají. Poslední akvárium, které nás zaujalo, bylo s rejnoky. Ti se v kruhu potloukali kousek pod hladinou, k níž byl volný přístup. Průvodce nás vyzýval, ať položíme ruku na hladinu a necháme rejnoky, ať se o nás pohladí. Tak jsme to zkusili a opravdu, pár se jich přijelo otřít o naše roztřesené ruce. Jenže pak Ivetka zavadila o ocas jednoho z nich a dostala ránu. Vzala si to trochu osobně a odmítala dál s rejnoky kamarádit…
Jak jsme objevili nejlepší pláž USA
Napadení rejnokem za chvíli přebolelo a my se opět zvesela vydali na poslední zastávku při našem toulání po městečku Sarasota. Po válení se na pláži na Sanibel Island se nám opět zachtělo dostat do vlasů trochu toho písku. Ideálním místem, kam vyrazit v Sarasotě na pláž je rozhodně Siesta Key. Je to ostrůvek, na který vede hned několik mostů. Pláž, která se zde nachází, vyhrála už řadu ocenění. U nás vyhrála na celé čáře.
Nádherná běloskvoucí pláž bez mangrovů či vyplavených chaluh, téměř bez lidí si nás okamžitě získala. Nohy si ve vlnkách smáčel jen pták Anhinga, koukající po nějaké dobrotě. Na obzoru se ladně houpala loďka a ve vzduchu se proháněli další ptáci. Rozvalili jsme se na pláží, ale něco tomu pořád chybělo. Lehátko. Každý správný Floriďan ho má. Zkušeným pohybem jedné ruky ho rozloží, ulehne na něj a okamžitě usne. Museli jsme je mít. A taky že jsme si je dojeli koupit. Kromě lehátek jsme také podnikli gastro výpravu do místní rybářské restaurace. Kdo ví, jakou potvoru jsme si to objednali. Každopádně byla výtečná. Nicméně písek volal a my se radostně s novými lehátky vrhli zpět do ráje.
Celé odpoledne i podvečer na pláži v Siesta Key byl rájový zážitek číslo jedna. Podepsali jsme se do písku, trochu prohnali rozčilenou Anhingu, která nemá ráda, když ji někdo obkličuje, zahráli si beach ball, našli velkého mrtvého kraba a umístili ho na pláž tak, aby si jej každý kolemjdoucí hned prohlížel. Nakonec jsme vyčerpaní ulehli zpět na lehátka a nechali se uspávat posledními hřejivými paprsky floridského slunce. Romantiku rušil snad jen výjev souboje hladových racků, kterým konečně došlo, že krab na pláži je k mání…
Jak jsme slavili kapitulaci Japonska
Cestou z pláže zpět do našeho motelu jsme ještě zastavili u pobřeží. Sarasota má zvláštní kouzlo, které je dílem i jedné povědomé sochy. Jedná se o ztvárnění slavné fotografie z roku 1945, kdy po vyhlášení kapitulace Japonska jakýsi fotograf zachytil památný okamžik. Rozjařený vojín se tenkrát rozběhl po downtownu New Yorku a chytl v pase radující se zdravotní sestřičku. V návalu radosti ji políbil a v ten moment se odkudsi ozvalo cvaknutí, které mělo za následek po pár letech stavbu několika soch v různých městech, připomínajících právě tuto chvíli.
Klid kolem i dostatek volného času nás přiměl zastavit u sochy a prohlédnout si ji zblízka. Je tak obrovská, že můžete přijít až k nohám líbající se dvojice a kouknout sestřičce pod sukni. To se Ivetce moc nezdálo, a tak mě zatáhla kousek dál, abychom udělali společně fotografii, na které bychom imitovali sochu, jež imituje onu slavnou fotografii. A tak se stalo, že se kolemjdoucí mohli půl hodinky bavit pohledem na dva turisty, kteří asi na dvacet pokusů pózovali s objetí a polibcích…
Jak jsme se ztratili
To však nebylo vše, čím Sarasota obohatila naše vzpomínky a cestopis. Protože se nebezpečně tenčily naše zásoby jídla, vydali jsme se večer ještě nakoupit. Ivetce by byl býval stačil obyčejný krámek, ale já to chtěl udělat o něco více pompézní. A tak jsme jeli do Walmartu, který jsme zahlédli ještě cestou z Myakky. Cesta tam byla ještě v pohodě. Nákup taky OK. Ovšem návrat byl výrazně poznamenán nefunkčností naší GPS. Naštěstí jsem si cestu pamatoval, a tak jsme nebojácně vyrazili zpátky k motelu. Škoda, že jsem si cestu pamatoval jen do první zatáčky za výjezdem z Walmartu. Následovalo pár hodin zmateného pojíždění po několikakilometrových rovných ulicích, kterými Sarasota zamotá hlavu každému. Z bludiště nás nakonec vyvedla Ivetka a její šestý orientační smysl. GPS se podařilo také opravit, a tak vše dopadlo dobře a my poněkud zničení upadli spokojeně do komatu…
Naše tipy na výlet do městečka Sarasota
Siesta Key – je jednoznačně to nejlepší, co může plážová scéna Floridy nabídnout. Dlouhý lán čisté pláže s jemným pískem a nádherným výhledem Mexický záliv nás naprosto okouzlil. I samotné okolí pláže je pěkné a stojí za prozkoumání. Najdete tu surfařské obchůdky, rybí restaurace všeho druhu a dobrá zpráva také je, že se tu dá snadno najít místo k zaparkování…
Botanická zahrada – My navštívili botanickou zahradu Marie Selby a Moteho akvárium. Obojí stálo za to, ale není to zdaleka vše, co Sarasota nabízí. Vydat se můžete i do velkého Ringling centra, kde se dozvíte více o floridské železnici či umění. Je tu také muzeum cirkusu, samotný stálý cirkus, muzeum aut a další srandy. A pokud se snad při prohlídce města unavíte, vždy můžete chvíli relaxovat na lavičce pod sochou slavného polibku…
Orientace ve městě – Sarasota je tvořena z velké části dlouhými rovnými ulicemi, které jsou jedna jako druhá. To poměrně znesnadňuje orientaci a je proto dobré se na to připravit. Nevyrážejte do města bez GPS, protože se tu dá snadno ztratit a jen horko těžko zase najít.
No Comments