Po dvou dnech strávených na Florida Keys jsme opět vyrazili na cestu. Čekala nás 230 kilometrů dlouhá štreka zpět po Overseas Hwy až do hlubin mokřadů Everglades – království aligátorů, vznešených ptáků Anhinga a komáry nasáklých mangrovů.

Vzhůru na stezky Everglades!

Zatímco ostrůvky Florida Keys mohou být definicí ospalého ráje Mexického zálivu, národní park Everglades platí za symbol nezkrocené floridské divočiny. Mokřiny, bažiny a prales pokrývá většinu území jižní Floridy. Některá místa jsou i dnes zcela nepřístupná a jejich nedotčenost civilizací se urputně snaží chránit správci národního parku. To však neznamená, že by se zde turismus nerozvinul a že byste se sem neměli vydávat. Právě naopak. Ze všech míst, která jsme na své cestě Floridou navštívili, byl právě tento kus divočiny tím správným dobrodružným prvkem, který okořenil jinak docela civilizovanou dovolenou.

Vítejte v Everglades

Celým parkem prochází směrem na jihozápad od Homesteadu (městečko kousek dál ve vnitrozemí za Miami) jediná cesta a končí až v kempu Flamingo, který své jméno dostal podle narůžovělých ptáků. Ti se stali kdysi symbolem Floridy. Zajímavé na nich je, že je tu v podstatě nikde nepotkáte, tedy kromě Zoo. Main Park Road, jak se tato silnice nazývá, vás provede téměř 100 kilometrů dlouhou galerií snad všeho, co Everglades ukrývají. Každých pár kilometrů potkáte odpočívadlo, z něhož vede naučná pěší stezka pralesem, bažinami, mokřinami a vůbec vším, co tu za statisíce let vzniklo. Jakmile minete velký uvítací balvan národního parku, určitě se po pár kilometrech zastavte v Ernest Coe Visitor Center. Je tady velká výstava věnovaná právě Everglades a dozvíte se i mnoho užitečných informací. Ochotní rangeři rádi zodpoví jakékoli dotazy ohledně ubytování v kempu Flamingo i o dostupnosti jednotlivých stezek. A navíc můžete nakoupit suvenýry v klimatizovaném gift shopu. Magnetický placky s kroukoušem – pecka.

No a pokud jste si nezapomněli přibalit pár repelentů navíc, nemáte panickou hrůzu z aligátorů nebo jiných příšerek, které si na vás za rohem brousí zuby, hurá do Everglades, vzhůru na stezky!

Anhinga Trail

Co uvidíte: Aligátoři, Anhinga, volavky, želvy, mokřady, jezírko, bažina
Vzdálenost: 1200 metrů, okruh
Čas: cca 60 minut
Kde: cca 5 km od Ernest Coe Visitor Center

Hned na druhé křižovatce za návštěvnickým centrem jsme se dali doleva na první zastávku. Dorazili jsme k parkovišti, od něhož už vedla pěší stezka kolem rozsáhlé jezerní mokřiny. Pro jistotu jsme se ještě dodatečně nastříkali repelentem a ve svém anti-komářím ohozu jsme vyrazili vstříc prvnímu dobrodružství v Everglades. Prašná cestička nás vedla okolo rákosím zarostlé mokřiny. Chvilku jsme cupitali a zrovna když jsme začali ohrnovat nos nad tím, že podobně záživnou procházku si člověk užije i cestou do práce, zahlédli jsme ho. Koukal mu jen čumák a vražedné oči. Drsná hrbolatá kůže pomalu rozvlnila dosud nezábavně klidnou hladinu a znuděná stébla vysoké trávy zašuměla napětím. Náš první aligátor ve volné přírodě Everglades se nám přijel představit a zhodnotit naši vhodnost k zanesení do dnešního jídelníčku. Prvotní nadšení, které jsme doprovodili sprškou cvakání foťáku však rázem vystřídalo děsivé zjištění.

Anhinga Trail

Floriďané si příliš ze třímetrových aligátorů hlavu nedělají. Takže když už se rozhodnou do jejich teritoria zavést stezku, jediné opatření proti případnému mazlení turistů s aligátory, které udělají, je dřevěné zábradlíčko. To navíc umístí rafinovaně přesně do takové výšky, aby byl zabezpečen volný vstup aligátora na stezku, kdyby snad trpěl hladem a potrpěl si na člověčí. Ivetce se protočily oči v sloup a já chvíli váhal, zda se dát na hrdinný útěk do koruny nejbližšího stromu, nebo zda situace využít a pořídit pár snímků, pokud by tiše proplouvající aligátor dostal zálusk na dvě důchodkyně, které si právě kousek opodál spokojeně kulhaly v blahé nevědomosti. Nakonec jsme náhle ztratili aligátora z dohledu, a tak jsme s nepříjemným pocitem v žaludku pokračovali v procházce. Pokud jste někdy dumali nad tím, jak se žije lidem s paranoidní schizofrenií, je pěší výlet po nechráněné stezce s bandou gaunerských aligátorů za zády ideálním způsobem, jak v tomto ohledu dosáhnout maximální empatie.

Anhinga Trail

Stezka nás provedla dalšími úseky a s přibývajícím počtem aligátorů, které jsme potkali, se náš pud sebezáchovy zklidňoval. Oni jsou totiž aligátoři docela ignorantská stvoření. Člověk by čekal, že když na nějakého narazí, je velice pravděpodobné, že setkání skončí 1:0 pro hladovou přírodu. Jenže tato zvířátka, která ještě nikdy na každoročním vyhlášení cen sympatie nezabodovala, o vás mají asi takový zájem jako papež o Darwina. A tak se klidně může stát, že si v poklidu budete fotit nervózně se rozhlížejícího ptáka Anhingu a zrovna když se budete chystat ukázat své super snímky už docela klidné přítelkyni, všimnete si, že asi metr od ní leží v křoví obří aligátor a tupě čumí. Čuměl dokonce tak blbě, že všechna pracně nabytá sebejistota byla rázem ta tam a my se dali na zběsilý útěk. To docela pobavilo rangera, který zrovna přicházel, když se mu fešácký klobouk zakymácel pod náporem tlakové vlny našich chvátajících obrysů mizících v dáli.

Anhinga Trail

Gumbo Limbo Trail

Co uvidíte: Prales, stromy Gumbo Limbo, oblaka komárů, hadi, pavouci a bubáci
Vzdálenost: 600 metrů, okruh
Čas: cca 5-20 minut
Kde: cca 5 km od Ernest Coe Visitor Center

Tohle bylo krátké. Ze stejného parkoviště, odkud jsme se vydali na Anhinga Trail, vede ještě jedna stezka. Jmenuje se Gumbo Limbo Trail podle stromů se srandovně zapletenými větvemi. Naše účinkování na této stezce však mělo jen velice krátké trvání. Důvodů k tomu bylo více. Jednak se jedná o nefalšovaný prales – uvnitř je tma, protože veškerá vegetace je tak hustá, že se sem nedostane jediný sluneční paprsek. A i kdyby se sem dostal, byl by určitě radši, kdyby mohl urychleně zase vylézt zpět na vzduch. Ten tady totiž jaksi není. Poslední zbývající kousky prostoru, které nejsou vyplněny dřevinami všeho druhu, obsadili vesele se množící komáři. Vlhkosti, která tu panuje, se vyrovná už jen samotná voda. Ale tohle všechno se dá přežít. Prostě byste pár minut nedýchali, prolezli byste zarostlou stezičkou a bylo by to. To, co nás odsud dostalo ještě větší rychlostí, než aligátor ze stezky Anhinga, byl náhlý nepřirozeně ječivý bzukot, který zcela bez varování vyčaroval na našich tvářích zděšení. Nevíme, co to bylo. Zvuk byl hmyzí, ale dle jeho intenzity to musel být velmi nepěkně naštvaný sršeň o velikosti dospělého koně. A právě tato představa nás přiměla k běžeckému výkonu, za který by se nestyděl ani rychlík Bolt. Everglades s námi zametly a stačily jim na to pouhé dvě stezky…

Gumbo Limbo Trail

Pinelands Trail

Co uvidíte: Zvláštní borovice, palmetta, vzácné květiny, jedovatí hadi, pavouci
Vzdálenost: 800 metrů, okruh
Čas: cca 20 minut
Kde: cca 11 km od Ernest Coe Visitor Center

Pinelands Trail je pohodová okružní stezka. Vyšlapaná cestička vede mezi až nespolečensky vysokými a holými stromy, které se tak moc chtěly podobat palmám, až jim z toho na vrcholcích vyrašily větve. Cestou vás průběžně o všem možném informují naučné cedule. Tu nejvtipnější si ovšem Floriďané nechali přesně doprostřed stezky. Vyobrazili na ni všechny druhy jedovatých hadů, kteří se vám tu celou dobu neslyšně plazí pod nohama. Druhá polovina stezky nám díky tomu zabrala daleko méně času.

Pinelands Trail

Pa-Hay-Okee Trail

Co uvidíte: Vyhlídka na mokřiny Everglades, mnoho druhů ptáků, mangrovy
Vzdálenost: 400 metrů, okruh
Čas: cca 15 minut, pokud nechcete pozorovat ptáky
Kde: cca 21 km od Ernest Coe Visitor Center

Tato stezka s těžko vyslovitelným názvem je v podstatě asi tři sta metrů dlouhý můstek, zakončený plošinou s výhledem na mokřiny pokrývající Everglades. Není tu tolik komárů, ale samotný výhled z plošiny trochu kazí fakt, že není na co koukat. Bažina pod námi vypadá tak nevábně, že se v ní odmítají rochnit i podobně nevzhledně vyhlížející aligátoři.

My však máme tuto stezku spojenou s trochu jiným typem zážitku. Po návratu jsme nasedli do naší milované Impaly s cílem vydat se k další zastávce. Když už jsme byli připravení vyrazit, klíček v zapalování se odmítl pohnout. A stejně uraženě se odmítal pohnout i následujících pár minut, na jejichž konci už jsme byli poněkud zoufalí. Kromě nás tu totiž nikdo nebyl a vzhledem k tomu, že jsme v Everglades za celou dobu potkali jen dvě důchodkyně a mladý pár, který odfrčel chvíli před námi, přestávala být s Impalou sranda. O to víc, že v téhle divočině neexistuje signál. A pokud tu někdy byl, určitě ho sežrali aligátoři. Vyzkoušeli jsme toho hodně a nic nepomohlo. Klíček už navíc nešel ani vyndat. Zrovna když jsme dnes již potřetí propadali panice, napadlo Ivetku posunout řadící páku do jiné polohy. Tadáá, byli jsme vysvobozeni. Ponaučení? Automatické převodovky tvrdě trestají, pokud při startování drbnete do řadicí páky a posunete ji pryč z parkingu či neutrálu. Hurá na další podívanou v Everglades.

Pa-hay-okee Trail

Mahogany Hammock Trail

Co uvidíte: Mahagonový hammock, mangrovy, prales, hadi, pavouci
Vzdálenost: 800 metrů, okruh
Čas: cca 20 minut
Kde: cca 32 km od Ernest Coe Visitor Center

Slabší odvar Gumbo Limbo Trail. Což v překladu znamená neprostupný prales, ze kterého ale máte šanci vylézt živí. Potkali jsme tu pěknou malou ještěrku a ošklivého velkého hada. Procházet se tímto chaotickým shlukem dřevin je sice docela dobrodružná záležitost, ale stísněného pocitu se stejně nezbavíte. Rozhodně ne, pokud jste byli předtím alespoň jednou nohou v Gumbo Limbo Trail.

Mahogany Hammock

West Lake Trail

Co uvidíte: Aligátoři, Anhinga, volavky, jezero, ryby, mangrovy,hadi
Vzdálenost: 800 metrů, okruh
Čas: cca 40 minut
Kde: cca 50 km od Ernest Coe Visitor Center

Moc hezká stezka, která vás nejprve provede již dobře známým mangrovovým pralesíkem, aby vás pak vyvedla z míry, když vyústí nad rozlehlé jezero West Lake. Chvilku jsme tu čekali na aligátory a když se neukazovali, zkoušeli jsme je nalákat. Nahýbali jsme se přes zábradlí, sedali si na něj a vůbec všemožně se snažili upozornit na svou mladickou nerozvážnost. Opět se potvrdilo, že malý mozeček aligátora jen tak něčím nezaujmete. Ještě hezčí než samotná stezka je přístavní molo ukryté na druhém konci cesty. Po dni stráveném vystavováním svých životů na milost a nemilost živočichů Everglades jsme s úlevou usedli na konec mola a pozorovali flegmatický let volavek nad klidnou hladinou jezera West Lake. Ještě jedna fotka na památku a pomalu se šouráme zpět k autu, vstříc poslední zastávce v Everglades.

West Lake Trail

Kemp Flamingo

Main Park Road končí v přístavním městečku Flamingo. Kvůli plameňákům sem nejezděte, nenajdete tu ani jednoho. My jsme tu všehovšudy našli jen opuštěný přístav a samoobsluhu, kde jsme nakoupili věci k přípravě večeře. Náš plán byl totiž takový, že přespíme ve zdejším kempu. Už v návštěvnickém centru nás ale varovali, že kvůli komárům tam nikdo není. Sice jsme věděli, že jsme tu mimo sezónu, ale to, v jakém stavu jsme našli rozlehlý kemp, nás přesto dostalo. Recepce prázdná, prý kemp zdarma. Kemp taky prázdný. Celá scéna působila jako ze špatného hororu o konci civilizace. Široko daleko ani jeden stan. Tiše jsme projížděli cestičkami mezi místy pro přívěsy, ale na živou duši jsme nenarazili. Před námi bylo rozhodnutí, zda zůstaneme v kempu, který je sice zadarmo, ale zároveň nahání hrůzu, nebo zda se i přes pokročilou hodinu vydáme 80 kilometrů zpět do Homesteadu, kde jsme si už i vytipovali pěkný hotel. A pak to Ivetku napadlo. Co když nám v noci do stanu vleze aligátor? A tak jsme vyrazili do Homesteadu…

Šílenství v Homesteadu a pohoda ve Florida City

Cestou jsme se ještě stihli vyfotit u makety aligátora a zachytit foťákem západ slunce za palmovými háji. Když jsme do městečka Homestead dorazili, měli jsme sice dle Lonely Planet vytipovaný malý hotel s dobrým hodnocením, ale bohužel měli zavřeno. Protože se však za okny svítilo, nenapadlo nás nic lepšího než se vkrást do dvora. Tam vyštěkávalo to nejpodivnější stvoření, jaké jsme na Floridě potkali. Zcela slepý i hluchý pes, kterého jeho jistě zcela normální majitelé nechali ostřihat tak, aby vypadal jako lev s hřívou, vyděšeně poskakoval na jednom místě duchem zjevně už nějakou dobu nepřítomen. Prostě jen štěkal a v pravidelném intervalu synchronizovaně i poskakoval. Skoro jako rozbitá hračka. Chvilku jsme to neštěstí pozorovali a pak jsme se vydali k proskleným dveřím pokoje, kde se svítilo. Plán byl asi takový, že pokud jsou tam nějací hosté, tak tam teda budeme chtít taky. Příšerka na dvorku nás sice trochu rozhodila, ale už jsme nutně potřebovali někam složit hlavu… Tady však bylo bohužel opravdu zavřeno.

Nakonec jsme skončili v městečku Florida City. Hostel, který nás ubytoval, byl ten nejzvláštnější, jaký jsme kdy viděli. Vypadal trochu jako kdyby se partička opilých hipíků rozhodla splnit si všechny sny, které je napadly v souvislosti s provozem hostelu. Jezírko s kamennou skalkou a malým vodopádem, veřejná kuchyně, odkud si každý může brát cokoli ho napadne, houpací sítě rozmístěné nazdařbůh po zahradě, o jejíž úpravu se snad stará matka příroda sama, dřevěné ukazatele, rozjímací místnost s knihami a vodními dýmkami, kolem kterých se válela hromada tlustých polštářů… Dalo by se pokračovat, ale všechna prapodivnost tohoto hotelu nám nakonec rozmazaně zmizela, jak jsme únavou usnuli v zavšivených postelích. Druhý den jsem tam po odjezdu zapomněl košili. Dosud mám ale podezření, že jsem ji tam nenechal. Prostě mi ji přes noc sežrali moli.

Naše tipy na výlet do Everglades

Komáři – Pokud se vydáte do Everglades kolem září, jako my, zastihne vás komáří sezóna. Malé kousavé mršky se objevují nejvíce v prostředí mangrovů, bažin a mokřin, což je v Everglades prakticky všude. Jakmile si zapomenete nastříkat jediný centimentr čtvereční pokožky, mosquitos toho velmi rychle využijí… Nešetřete ani na samotných repelentech – je lepší si koupit speciální proti tropickému hmyzu. Doporučujeme značku Autan. Pokud možno se vybavte i oblečením, které vás co nejvíce zakryje.

Stezky – Stezky jsou ten nejlepší způsob, jak vytěžit zážitky z Everglades na maximum. Stezky jsou vždy věnované nějakému biotopu, takže nuda nehrozí. Fakt, že můžete kdykoli potkat aligátora či jinou vražednou faunu, dokáže člověka udržet ve střehu a dodá výletu na dobrodružnosti. Je jich tu dost na celodenní výpravu. Jen pozor na plánování noci v kempu Flamingo. Je dobré si info zjistit předem v Ernest Coe Visitor Center, které je jen pár kilometrů za vjezdem do Everglades.

Everglades International Hostel – je kouzelný hostel a opravdu speciální místo na přespání. Nachází se v městečku Florida City kousek od Homesteadu a je to skvělé výchozí místo, pokud se chcete vydat do Everglades. Navíc cena je bezkonkurenční. Za noc tu nedáte ani 30 USD. Vybavení pokojů je trochu slabší, ale jinak skvělá volba pro všechny backpackery.