Po procestování první poloviny ostrůvků Florida Keys nás čekala cesta na samý konec tohoto náhrdelníku z ostrovních perel. Městečko na okraji se jmenuje Key West a jak už to s krajními případy bývá, daří se tu zejména podivínům a vůbec všem, kterým obyčejnost středního proudu nic neříká. Naopak. Tohle místo je tak neobyčejné, jak jen může jedno ostrovní městečko na kraji světa být.

Ubytování

Spali jsme v kempu Bahia Honda, ale v Key Westu je také spousta hezkých hotelů.

Zkouknout hotely v Key West

Doprava

Půjčili jsme si spolehlivý Chevrolet Impala přes RentalCars za 750 Kč na den.

Zkouknout ceny aut

Key West – Šnorchlování a pozorování delfínů

Ráno jsme se vykodrcali nepříliš vyspalí ze stanu a s pocitem, že si dnešek musíme pořádně užít, než opět spočineme v promoklém stanu, jsme se vydali do Key Westu. Z kempu to je cesta dlouhá asi 60 kilometrů a utíká rychle. V Key Westu jsme nejprve zastavili v místním turistickém centru, abychom získali informace o všem, co se tu dá podniknout. Bohužel ta nejlákavější možnost, výlet letadlem či lodí do národního parku Dry Tortugas, nám utekla. Spoje zajišťují přepravu turistů pouze brzy ráno a přes den již není šance se do parku, kde se můžete potápět s obřími želvami, dostat.

Key-West

Nevadí. Paní v centru nám nabídla projížďku motorovým člunem s pozorováním delfínů a šnorchlováním v oblasti s korály (45 dolarů za osobu). Po zkušenosti s projížďkou lodí s proskleným dnem jsme sice byli opatrnější co se týče očekávání, ale kromě procházky ve městě a prohlídky Hemingwayova domu se v Key Westu toho už nedá moc počít. A tak jsme nasedli do auta a odjeli kousek za město do jednoho z mnoha menších přístavů s výletními loděmi. Jali jsme se celou oblast prozkoumat a překvapil nás při tom obří leguán. Nejprve jsme si nebyli jistí, jaký postoj k tomuto tvoru máme zaujmout. Pak jsme se rozhodli postupně přibližovat a zjistit, co na to leguán. Leguánům jsou turisté docela u zadku. Pokud se přiblížíte s foťákem tak blízko, že se leguán začne bát, aby neměl na fotkách vidět vrásky, prostě zmizí kamsi pod vodu.

Pozorování delfínů s kapitánem Jackem

Za chvilku se přitrousili další účastníci zájezdu a pak i kapitán. Představil se jako kapitán Jerry a trochu si z nás utahoval. Když zjistil, že jsme Češi, prohodil tu a tam nějakou hlášku v naší mateřštině, jako například „mám rád knedlíky“ a nechal nás dumat, kam na tyhle výrazy chodí. Když jsem mu pak váhavě podával věci do lodě ve strachu, abych nezahučel do vody, kde by mě určitě kousl nebo alespoň olízl leguán, pronesl „Ty si ale ucho“. Kde jinde než v šíleném Key Westu byste mohli narazit na námořníka, který si z vás bude dělat legraci v češtině…

Spolu s námi se výletu zúčastnil i mladý pár z Německa a další pár odkudsi z USA. Nejprve jsme vyrazili za delfíny. Kapitán Jerry nám vysvětloval, jak je vlastně hledá a co je v delfíní rodince nového. Po nějakém čase stráveným křižováním hladiny oceánu se k nám konečně připojilo pár vesele si plavajících delfínů. Na lodě s turisty jsou tu zvyklí a nebojí se přiblížit k lodi. Ze srandy ji i párkrát podplavou, aby zmátli vzrušeně vykřikující posádku a nechali je zmateně pobíhat od jednoho boku lodi k druhému. Že by ale skotačili jako šašci v cirkuse to zase ne.

Co se stane na palubě, to na palubě zůstane...

Během hrátek s delfíny jsme odhalili tajemství znalosti češtiny kapitána Jerryho. V zaníceném hovoru s Ivetkou o delfínech jsem mezi řečí prohodil udivené „Fakt jo?“. To další dva páry na lodi docela zmátlo, zejména pak ten americký. V angličtině můj údiv vyzněl jako „Fuck Yo“ a to se přítelkyním moc neříká. Kapitán Jerry se vyděšeným amíkům vysmál a vysvětlil jim, jak se věci mají. Pak nám vyprávěl, že se mu stalo to samé, když jej jeho česká přítelkyně představovala své matce. Chudák Jerry si myslel, že ho tchýně poslala kamsi…

Po seznámení s delfíny jsme poodjeli kousek dál ke korálovým útesům. Všichni jsme dostali brýle se šnorchlem a ploutve a hurá do vody. Dostali jsme instruktáž, jak přelstít žahavé medúzy (jeden políček do horní strany kloboučku a je to). Pak jsme se vydali hledat skryté krásy zdejších korálů. No, upřímně řečeno, na dně oceánu to nevypadalo o moc líp než u mě doma ve skříni, kde se taky povaluje všemožný bordel a občas se tu a tam mihne nějaký živočich. Korály vypadaly jako hodně dlouho nečištěná výzdoba akvárka a co se týče ryb, tak ty se příliš nevymykaly normálu. Na to, jací podivíni žijí v Key Westu, je zdejší osazenstvo oceánu docela nudné. Jediné, co mě probralo z letargie během splývání na hladině, byly žahající medúzy, kterých jsem si zapomněl všímat. Nakonec jsem ze dna vylovil velké klepeto. Když jsem ho nadšeně ukazoval kapitánu Jerrymu, ani to s ním nehnulo. To mě jen utvrdilo v podezření, že právě on vytahal z okolního oceánu všechny zajímavé věci, které jsme měli pod vodou vidět.

Hemingwayův dům a lenivé kočky

Po návratu na pevnou zem nás čekala výprava do ulic Key Westu. Auto jsme nechali v severní části města na placeném parkovišti. Hlídal ho namyšleně si vykračující kohout. Vydali jsme se najít slavný Hemingwayův dům obývaný ještě slavnějšími kočkami, které tu autor díla Stařec a moře po sobě zanechal. Trochu jsme se cestou zatoulali, ale na správný směr nás navedla příjemná šerifka.

Hemingwayův dům

Konečně jsme dorazili k domovu amerického spisovatele a po zaplacení 15 dolarového vstupného jsme se jali hledat ty slavné kočky. Zahrada, která dům obklopuje, je krásná, i když už trochu trpí zanedbaností. Docela opak se dá tvrdit o chlupatých stvořeních, které zahradu obývají. Hemingway si zřejmě potrpěl na kočky s krásnou duší spíše než zevnějškem. Zda byly kočky krásné uvnitř jsme nepoznali, rozhodně však netrpěly hladem. Některé připomínaly chlupaté balónky, kterým už chyběl jen provázek. Nakonec nás zaujala kočka, která se bez hnutí válela pohozená v křoví. Její neživost jsme otestovali dobře mířeným kamenem. Na skutečnost, že po Hemingwayovi zde skonala i jedna z jeho koček, jsme upozornili správce. Ten tomu moc nevěřil, ale nakonec se šel podívat na vlastní oči. Když na mrtvou kočku zatleskal, k našemu překvapení se mourovatý chuchvalec vzbudil a utekl. Pan správce si nás pak zkoumavě prohlížel a nakonec se se smíchem rozhodl historku o debilních Češích povědět svým přátelům pozorujících celé dění kousek opodál z lavičky. Jakoby nic jsme se ztratili do útrob domu…

Jak to u Hemingwaye doma vypadá, se můžete podívat na fotkách. Je to tam docela útulné, všude visí obrazy s výjevy starce zápasícího s mečounem.

Cedule, která vás vítá u vchodu do Hemingwayova obydlí

Duval Street a nejjižnější bod USA

Po trapasu s mrtvou kočkou pana Hemingwaye jsme se rozhodli raději opustit trochu zaneřáděné muzeum a pustili jsme se do objevování pestrobarevné architektury Duval Street. Tato ulice je centrem Key Westu, kde naleznete obchůdky s těmi nejlepšími citronovými koláči na světě, podivíny všech druhů a na samém konci i nejjižnější bod kontinentální USA. Obydlí, která lemují Duval Street, připomínají domečky pro panenky z pravého a nefalšovaného westernu. Každý obchod se tu pyšní ručně dělanou dřevěnou vývěsní cedulí s originálními nápisy. Dokonce i pobočka sítě restaurací Denny’s, kterou jsme si během pobytu na Floridě oblíbili ze všech fast-foodů nejvíce, zapadla svým upraveným stylem do koloritu Key Westu. Nádech westernu je tu cítit z každého kouta, i když místní obyvatele nenosí klobouky a na jejich botách chybí ostruhy.

Duval Street - centrum dění v Key Westu

Kousek od jižního konce Duval Street se nalézá o něco více bezvýznamný kolík, než si obyvatelé Key Westu odmítají připustit. Tento černý pupík pomalovaný symboly Konžské republiky, údaji o vzdálenosti Kuby a informacemi o tom, proč je tento bod tak důležitý, je neustále pokrytý těly turistů, kteří se prostě musí vyfotit na úplně nejvíc nejjižnějším místě USA. No my také. Tak jsme si počkali, párkrát se vyfotili společně s dalšími vyjevenci a nakonec se vydali zpátky k parkovišti.

Jak je to s obyvateli Key Westu?

Key West má mnoho přízvisek. Naprostá většina z nich je nějak spojená s všeobecným názorem na toto město, který praví, že místní obyvatelé jsou buď opilci, blázni, homosexuálové nebo přívrženci neexistující Konžské republiky. Případně všechno najednou či v libovolné kombinaci. A jak to je doopravdy?

Opilci

Ano, večer se tu paří a většina nalejváren je posetá kymácejícími se postavami, které pod náporem alkoholu svádějí souboj s gravitací. Takové je to ale třeba i v South Beach. I když pravda, opilci s klíčky od Lamborghini působí trochu jinak než opilci s kohoutem v náručí.

Blázni

Podivínů je tu dost. Ale vyrojí se až k večeru. Zřejmě poté, co celý den strávili střízlivěním, což se jim pravděpodobně nikdy nepovede dotáhnout do konce. Můžete tu potkat dredatého chlapíka, který vyhrává na kytaru absolutní nesmysly a zdatně mu při tom sekunduje pes se slunečními brýlemi. Můžete tu potkat i další podobná stvoření. Spíše vás ale pobaví, než vyvedou z míry.

Komunita homosexuálů

Předem avizujeme, že proti homíkům nic nemáme. V tomto městě jich je prostě akorát víc, než 4 procenta. Mají dokonce vlastní taxi službu, kterou poznáte podle růžové barvy vozidel. Pestrobarevná vlajka této hrdé komunity se vyjímá na mnoha místech a jejich koncentrace v tomto městě jen dokazuje, že ať můžete nazvat obyvatele Key Westu jakkoli, to nejpřiléhavější pojmenování bude určitě bez předsudků tolerantní.

Konžská republika

Mají svého vůdce, své představitele, vládní vozidlo s vlaječkami, vlastní vlajku, názory a vůbec všecko, co má správná republika mít. Akorát se asi nějak zapomněli registrovat, nebo jim to prostě nevadí. Ačkoli oficiálně neexistuje, může se Konžská republika pyšnit těmi nejloajálnějšími obyvateli, kteří využijí každou příležitost a tyč k propagaci státní vlajky.

Když se to vezme kolem a kolem, můžeme Key Westu jeho bláznovství závidět. Nakonec svoboda názoru a projevu je to, po čem každý touží, takže proč se dívat na tenhle kousek světa skrze prsty. Možná je to vlastně to nejnormálnější místo na zemi. Každopádně ty citronový koláče mají zatraceně dobrý, mňam.

Západ slunce v Bahia Honda SP

Ještě než jsme zapluli do stanu, vyběhli jsme s foťákem a stativem pořídit fotky rudého slunce zapadajícího za starý železniční most, který tu kdysi nechal vystavět floridský developerský hrdina Henry Flagler. Sice jsem si ukopl palec při pobíhaní od stativu k Ivetce, ale pohled na karmínovou perlu potápějící se do hlubin oceánu za to stál.

Naše tipy na výlet do Key Westu

Národní park Dry Tortugas – Výlet do parku Dry Tortugas nám utekl. Doporučujeme si zjistit informace o časech spojů dopředu a využít možnosti tento národní park navštívit. Na Floridě to patří k nejkrásnějším místům, která ještě nejsou tolik poznamenaná civilizací. Cena za dopravu na ostrov z Key Westu je trochu vyšší, ale určitě se vyplatí si tu připlatit namísto výletů za delfíny či s lodí s proskleným dnem.

Hemingway House – Pokud vás trochu zajímá historie, americká literatura či alespoň kočky, stavte se v domě pana Hemingwaye. Za 15 dolarů si tu můžete pohladit Hemingwayovy kočičí miláčky, sednout si na lavičku v zahradě, kde slavný spisovatel rozjímal a navštívit jeho dochované obydlí s mnoha vystavenými předměty ze života autora nejslavnější knihy, kde se objevuje mečoun.

Počasí – Ačkoli se do vás bude přes den opírat slunce způsobem, že mu to až budete mít za zlé, pozor na večerní změny nálad tropického klimatu. To, co k večeru začne jako drobné poprchávání, se v noci během okamžiku strhne v naprostou průrvu mračen. Kempiště je v mžiku ponořené do obří kaluže.