Po vyčerpávajícím výletu na baseballový zápas jsme pár dní odpočívali ve slunném Fort Lauderdale. Ivetce zbývaly poslední dny ve škole a já se už jakž takž přizpůsobil zdejšímu klimatu. Osmý den však začalo to pravé dobrodružství. Pěší cestování nahradilo vypůjčené auto a konečně jsme se tak mohli pustit do objevování Miami Beach a South Beach.

Teploměr v South Beach je konstantně nakloněn doprava

Hurá pro auto

Ráno jsme se odhlásili z milovaného hotelu ve Fort Lauderdale a se vší bagáží se vydali na letiště, abychom si vyzvedli auto. Celí natěšení jsme po úvodní kontrole dokladů seběhli do garáží a u usměvavého zřízence se dožadovali svého vozu. U autopůjčovny Alamo jsme si dlouho dopředu rezervovali půjčení malého Chevroletu Aveo. Trochu jsme se hrozili toho, jak do malého kufru natěsnáme všechny Ivetčiny důležité krámy, ale jak se nakonec ukázalo, byly obavy zbytečné. Chevrolet Aveo už totiž na skladě nebyl. Přesněji řečeno na skladě nebylo už žádné menší auto a chlapík z půjčovny se nás snažil přesvědčit, že je to OK, že si klidně můžeme půjčit jedno z větších aut. Chvilku jsme se od něj nechali přesvědčovat, že to neovlivní cenu půjčovného, až jsme se nadšeně rozběhli k červenému Fordu se stahovací střechou. Těsně před nosem se však do něj nasoukal párek obtloustlých Němců, a tak jsme zůstali stát, rozhlížeje se po dalších kouscích. Po chvilce se naše zraky upřely k nablýskanému bílému Chevroletu Impala. Elegantní křivky téhle krásky nás přesvědčily. Naházeli jsme bagáž do kufru a hurá ven!

No dobře, chvilku jsem se s tou automatickou převodovkou pral, ale pak opravdu – hurá ven!

Lifeguard Point na pláži Miami Beach

Party hostel

První zastávkou bylo naše nové ubytování. Pokoje jsme si zarezervovali ve skromném hostelu Santa Barbara, který jeho provozovatelé popisují jako párty hostel. Jak jsme později zjistili, v noci se tam děje ledasco. Díky Ivetčině GPS jsme destinaci našli docela snadno. Bohužel jsem se však trefili zrovna do období, kdy ulici s naším hostelem rozkopala banda dělníků. Nevím, co tam přesně spravovali, ale podle odéru, který se linul celým okolím, to byl snad satanův septik. Rozhodli jsme se auto nechat v nedalekém valet parkingu, což pro nás byla nová a zajímavá zkušenost. Jednak jsme nejprve nechápali, proč se nás obsluha parkingu snaží přimět opustit auto a nechat ho v jejich rukách, ale především mi posléze došlo, že nemám páru, kde má tohle auto ruční brzdu. Vjezd do parkingu byl v náklonu a ve snaze odevzdat auto obsluze parkingu se ručka docela hodila. Po marném hledání mi nakonec jeden z černoušků pomohl (byla vedle pedálů, ovládaná nohou). Jen co jsme vystoupili, ozvalo se zaskřípění kol a auto bylo fuč. S povzdechem a mírným pocitem nejistoty jsme se vydali do hostelu.

Policie v South Beach

Hned za vstupní branou se před námi otevřela směsice pestrých osobností. Nedůvěřivě zírající pán neklidně postávající s cigárem u huby, partička osmahlých backpackerů u stolu, který neměl snad ani jednu nohu stejně dlouhou, tlustý chlapík zaseknutý v křesle (zřejmě již nějaký ten pátek) a další… Procházeli jsme mezi těmito exponáty a postupně si uvědomovali nepříjemnou pravdu, že skutečně nenormální jsme tu vlastně jenom my. Recepce byla ze všech stran obšancovaná hosty, kteří tu hltali ledový vánek z klimatizace a spokojeně si hráli se svými laptopy. Podivín za pultem nás zběžně informoval o všem potřebném a my se vydali do našeho pokoje.

Pokoj byl asi třikrát tři metry velký, nalézaly se tu dvě palandy a při prvním pohledu bylo jasné, že budeme mít spolubydlící. Jasné to bylo především protože se 80% objemu pokoje ukázalo být zaplněným věcmi již ubytovaných hostů. S pocitem, že tahle noc může být s ohledem na všechny okolnosti naše poslední, jsme v rychlosti vyložili jen to nejnutnější a svižným krokem vyrazili směrem k pobřeží.

Na pláži Miami Beach

Jen pár desítek metrů přes hlavní ulici jsme se ocitli v jiném světě. Vyhlášená pláž Miami Beach splnila naše očekávání hned na první pohled. Široký lán písečného království byl posetý zrnky upovídaných hlav, které se nechaly spalovat slunečním žárem i rozmazlovat příjemně vyhřátým oceánem. V mracích prolétavaly ultralighty s reklamními slogany lákajícími obyvatele pláže na nejrůznější akce a pařby v South Beach. Přenesli jsme svá desetkrát méně opálená těla na kousek volného místa a užívali divadlo s bohatou scenérií, které nás obklopovalo. Ivetka se začetla do Lonely Planet a já se vydal s foťákem ulovit pár obrázků slavných hlídkovacích věží. Trochu jsem doufal, že by se někdo mohl začít aspoň trochu topit a já že bych si pak odnesl skvělé akční fotky zasahujícího Miče Bjůkenena. Žádná vřava však nenastala, a tak jsem fotil hladové racky, snažící se nasoukat do křehkých hrdel tlusté mastné hranolky, co spadly na zem, když se jejich původnímu majiteli již nevešly do pusy. Nepořádek tu ale nějak významný nebyl.

Se špetkou závisti jsme pokukovali po bohatýrech, kteří brázdili floridské vlny na skůtrech a jiných dovádidlech. Podobných srand tu najdete spoustu. O jídlo taky není nouze, každých pár set metrů narazíte na budku s občerstvením. Spokojeně jsme strávili zbytek odpoledne na svém malém kousku ráje…

Miami Beach

South Beach

Jen co se slunko začalo umoudřovat a stáhlo svůj žár na přežitelnou úroveň, přesunuli jsme se z pláže s malou zastávkou v hostelu do kouzelného světa South Beach. Ulice Ocean Drive je tu lemovaná hotýlky pokrytých pastelovými barvami ve stylu Art Deco. Před každým z nich je zaparkované naleštěné auto v hodnotě několika milionů a po chodníku tu cupitají paničky zavěšené za své bohaté druhé polovičky. Z uvolněné atmosféry je jasné, že právě sem se uchylují večer všichni kravaťáci z downtownu poté, co ze sebe strhnou obleky a nasoukají se do párty outfitů.

Jedna z mnoha drahých hraček, které se potulují po South Beach

Podnikli jsme příjemnou procházku po Ocean Dr, narazili na českou prodavačku v jednom místním obchůdku, vyfotili snad každý barevný hotel a nakonec jsme spočinuli v jedné z mnoha restaurací, které svým hlučným provozem jen doplňují kolorit nočního South Beach. Původně jsme chtěli navštívit restauraci ve starém vlakovém vagóně, jak nás lákali autoři v Lonely Planet, ale zdá se, že tenhle vlak nám ujel… Vagón už v Miami nenajdete. Po prima večeři jsme zamířili zpět do útrob našeho hostelu. Večer jsme ulehli v dusnem naplněném pokoji. Spolubydlové dorazili dostatečně pozdě na to, abychom jejich příchod stačili zaspat.

Jedno z mnoha stylových aut v South Beach

Naše tipy na výlety po Miami Beach a South Beach

HostelSanta Barbara je ideální volba, pokud sháníte levný kousek místa na přespání v Miami. Nachází se na adrese 230 20th Street v Miami Beach. Noc ve sdíleném pokoji tu vyjde na 50 dolarů. Lze si připlatit za soukromý pokoj.

Autopůjčovna – Po zkušenostech z Floridy můžeme vřele doporučit autopůjčovnu Alamo. Má jedny z nejlevnějších pronájmů a pokud si auto rezervujete přes agenturu Traveljigsaw, máte možnost získat slevu za kombinované služby (extra pojištění, mladý řidič atd).

Skútr – Na pláži v Miami Beach je podobně jako na většině pláží na Floridě možnost půjčit si skůtr nebo využít jiných atrakcí. Sice jsme z finančních důvodů tyto srandy nezkusili, ale jako nejlákavější se nám zdál výlet na padáku taženém za lodí. Výhled na Miami musí být úchvatný. Tak třeba příště :)