Tak jsme projeli skoro celé Bali, ochutnali kousek Jávy a co teď? Hurá na Lombok, dosud nezkrocený ostrov s hučícími vodopády, do hrozivé výšky vyčnívající sopkou Rinjani a samozřejmě také Sasaky – původními obyvateli tohoto světa.

Lombok drsný i přátelský

Naše cesta na ostrov Lombok trvala trajektem z balijského přístavu Padangbai poněkud útrpných 5 hodin. O něco příjemněji lze čas na lodi strávit ve VIP zóně, která se nachází na horní palubě a je vybavena komfortnějšími sedadly a snad i televizí. Na wifi zapomeňte. Po přistání v Lembaru se k nám jako komáři slétli nejrůznější taxikáři, obchodníci a další natěšení vyvolávači exklusivních nabídek. Naštěstí mezi nimi byla i naše předem domluvená spojka z agentury, která nám měla zajistit převoz do severněji položeného městečka Senggigi. Po zhruba půl hodině, kterou jsme vyplnili odmítáním nabídek výletů po okolí, náš odvoz dorazil a my se konečně vydali směrem k turistickému letovisku. Ubytovali jsme se v hotelu Dharmarie.

Lombok-Trajekt
Pět hodin cesty trajektem na ne tak docela pohodlných sedačkách může být celkem zničující…

Náš tip – Původně jsme měli v plánu půjčit si na cestování skútry. Od tohoto záměru nás odradila až informace, že půjčení vůbec neobsahuje pojištění vozítka a že při poškození tak úhradu škody platí turista. Vzhledem k tomu, že jsme na skútru nikdy předtím nejeli, jsme se raději riziku vyhnuli.

Celkově jsme podle prvních dojmů na ostrově pochopili, že na rozdíl od Bali jsou místní o něco více agresivní, když přijde na obchodní praktiky a dokonce i recepční v hotelu nás nepřesvědčil o opaku. Teprve až druhý den nás příjemně překvapil milým jednáním sasacký pracovník agentury Excelent Tours, ve které jsme se rozhodli zařídit naše výletování po ostrově. Ten nás nejprve tipoval na Němce, což jsme mu vyvrátili tím, že náš jazyk je přece úplně odlišný. Demonstrovali jsme to parodií Hitlerova zaníceného projevu, což sympatického Sasaka pobavilo. O něco méně se to líbilo Německým turistům opodál. S dvěma výlety během dvou následujících dnů a s menším faux paix jsme odešli zpět do hotelu a nachystali se k plážování.

Lombok-Senggigi
Na pláži v Senggigi Beach se dá strávit válením v písku třeba celé dny. Mnohem hezčí pláže však lze najít po celém pobřeží severního Lomboku.

Náš tip – Pokud rádi smlouváte, využijte tohoto nadšení i při domlouvání výletů s agenturami. Zvláště při objednání více akcí jsou pracovníci ochotni slevit z původní ceny. My za dva celodenní výlety zaplatili 2.200 Kč (původní nasazená cena se pohybovala okolo 4.000 Kč). Po prvním výletě jsme si však stěžovali na nemluvnost průvodce, a tak se cena nakonec dostala na 1.200 Kč.

Pláž v Senggigi je krásná, ale ani tady si neodpočinete od korálů, které drze vyrostly příliš blízko k pláži. Nejlepší koupání je tak při přílivu, kdy nehrozí, že si roztrhnete pupík o ostré hrany podmořského pralesa. Pláž lemuje pár restaurací. Nám se nejvíce zalíbil Sunset Bar, ve kterém dělají parádní pizzu a ještě lepší fresh džusy. Večer vám tu k jídlu zahraje místní kapelka, v jejímž repertoáru nechybí Bob Marley nebo třeba Redhoti. Koupit si tu od pochůzkářů můžete také ručně dělané sarongy či nejrůznější okrasy na krk. Při procházce jsme si prohlédli rybářský přístav a narazili na budku, ve které měl hlídat příslušník turistické policie. Podle nápisu na budce by tento ochránce práv měl být vždy připraven sloužit. No nevím, jak to zvládá – za spokojeného chrápání si tu nerušeně dával dvacet…

Lombok-Policie
S pomocí turistické policie v případě nesnází asi příliš nepočítejte :)

Vzhůru na vodopády

Druhý den ráno jsme kvůli nepříjemnému personálu změnili hotel a přesídlili se do mnohem příjemnějšího místa Central Inn. Tady už na nás čekal obrýlený frajer, který nás měl provádět na cestě po celém severu ostrova Lombok. K naší smůle zastal spíše jen roli řidiče a nic o historii či kultuře jsme se od něj nedozvěděli.

První zastávkou byla vyhlídka na zátoku Malimbu Beach. V ní křižovaly vodní plochu nádherné rybářské lodičky, které díky svým postranním plovákům připomínají vodoměrky. Severní pobřeží Lomboku je plné opuštěných malých pláží, které přímo lákají k povalování. My však měli plný program, a tak bylo třeba vyrazit ještě o kousek dál, k vodopádům u městečka Senaru. To se nalézá jen pár kilometrů od hlavního města severu Tanjung, kde můžete navštívit největší market.

Lombok-Malimbu-Beach
Malimbu Beach je jedna z mnoha nádherných pláží, které jsou ukryty podél severního pobřeží ostrova Lombok.

Náš tip – Pokud si na Lombok vyhraníte více času, doporučujeme hodit bobek na Senggigi Beach, půjčit si auto a vyjet si pár kilometrů kolem pobřeží po naprosto prázdné silnici. Pláže, na které narazíte, jsou mnohem blíže k představě o písečném ráji a navíc se zbavíte prodejců.

Vodopády Gila Sindang jsou asi pět minut pěší chůze po schodovitém terénu, který končí u burácejícího vodního sloupce, snášejícího se z výšky 35 metrů. Vodopád je zcela přístupný, a tak jsme neváhali a pořídili pár fotek s koupáním pod vodní tříští. Tato vodní legrace je však jen první ochutnávka.

Lombok-Vodopad
Vodopády Gila Sindang se snáší z výšky 35 metrů. Koupačku pod nimi vřele doporučujeme.

Zhruba další půl hodina cesty k mnohem působivějšímu přírodnímu dílu nás teprve čekala. Tato cesta však není pro slabé povahy. Vede skrz naprostou džungli. Vyšplhali jsme po nepříliš pevně vypadajících shodech, kterým jaksi zapomněli dodělat zábradlí, přeskákali přes děravý most (také bez zábradlí), pod nímž se v hloubce deseti metrů vinula divoká říčka, přebrodili asi půl kilometru řeky a trochu vyděšeně odmítli nabídku našeho průvodce udělat si zastávku na místě, kde jsou prý nejjedovatější hadi této divočiny.

Lombok-Reka
Cesta k vodopádům Tiu Kelep vede tím nejšílenějším, co může džungle nabídnout – třeba řekou.

Navzdory všem útrapám jsme však nakonec na tváři pocítili rozprášené kapky, které se nesly pralesem od hučícího vodního monstra. Tiu Kelep, vodopády vysoké 50 metrů, nás ohromily. Nadšeně jsme se svlékli do plavek a hupsli do malého jezírka, jehož teplota se blížila k rampouchům u nosu. Koupat se přímo pod proudem vodopádu však není možné, protože jeho síla by nás zatloukla hluboko pod běsnící hladinu. Vlhkost vzduchu nakonec odrovnala i objektiv, který se vzpamatoval až při cestě zpátky.

Lombok-Tiu-Kelep
Cesta k vodopádům Tiu Kelep sice není nejsnazší, ale pohled, který se na jejím konci nabídne, za útrapy stojí.

Po návratu od vodopádů jsme se naobědvali v restauraci s výhledem na první vodopád, kde nás pohostili extrémně ostrými nudlemi. Průvodce od vodopádů nám ještě daroval svou vizitku s tím, že až se budeme s Ivetkou brát, máme se mu ozvat – zařídí nám prý úžasnou svatbu pod vodopádem Tiu Kelep. Za svědky by nám zřejmě byla celá jeho sbírka jedovatých hadů.

Okolo sopky Rinjani

Když jsme plánovali z domova výlety na Lomboku, chtěli jsme zdolat vrchol nejvyšší sopky Rinjani. Během výšlapu na sopku Kawah Ijen nám tenhle nápad úspěšně rozmluvili naši francouzští přátelé. Výstup trvá dva až tři dny, putuje se skrz absolutní džungli bez jakékoli lékařské pomoci v případě úrazu a je celkem běžné, že si turisté během výletu musí odstranit z nohou pijavice. Mraky nad Lombokem se navíc rády uchylují na vrcholku sopky, což poněkud zkazí výhled. Místo téhle srandy jsme se tak raději rozhodli stále činnou sopku raději jen objet a obdivovat ji z nižších pater. Cestou jsme projeli bezpočet kouzelných vesniček, jejichž obyvatelé na nás nadšeně mávali a někteří ses námi dokonce chtěli vyfotit. Na jedné zastávce jsme potkali zatoulanou opičku, která díky vybírání odpadků u silnice tak trochu připomínala chlupatou bufeťačku.

Lombok-Cesta
Silnice na Lomboku jsou většinou zcela prázdné. To přímo láká k půjčení auta a projetí fůry kilometrů kolem sopky Mt. Rinjani.

I přes neabsolvování výšlapu na sopku jsme nebyli ochuzeni o nevšední zážitky. V jedné vesnici probíhala soutěž ve vojenském pochodu, které se zúčastnily všechny školy v širokém okolí. Děti každého věku navlečené do pestrých reprezentativních úborů měly za úkol spořádaně pochodovat napříč dlouhou ulicí. Řady diváků, zejména pyšných rodičů, jim po stranách fandily a povzbuzovaly své ratolesti. Snaha asi tří stovek malých i velkých studentů o přísný výraz na tváři a skvěle synchronizovaný pochod se rozpadla v momentě, kdy zmerčily naše zvědavé bílé tváře vykukující z okýnek vozu. Najednou byla jejich píle tatam a místo pochodování na nás začaly nadšeně mávat, pokřikovat a vítat.

Lombok-Skola
Zpočátku se děti snažily udržet přísný výraz na tváři, aby v soutěži v pochodu získaly co nejvíce bodů. Brzy jejich snaha vzala za své…

Po projetí celého procesí jsme se dostali do jakési vesničky, kde Ivetka vyjekla při zpozorování stánku s ananasy. Ačkoli se chystala usmlouvat cenu na minimum, bylo to zbytečné. Místní turismus neznají, a tak nemají potřebu nasazovat ceny vysoko. Za tři čerstvé ananasy jsme tu nechali trapných 20 korun a spokojeně vyrazili dále kupředu.

Poslední zastávka na cestě po severní části ostrova Lombok byla v chrámu Lingsar. Název v sobě ukrývá spojení dvou slov – ling (zvuk) a sar (voda). To však není to jediné, co tento chrám spojuje. Pomodlit se sem totiž chodí příznivci pěti nejrozšířenějších náboženství ostrova – islámu, který Lomboku vévodí, hinduismu, animismu, budhismu a křesťanství. O prohlídku komplexu se postaral místní příjemný průvodce, který nás zavedl i k místu, kde vyvěrá svatá voda. V té, když si třikrát opláchnete tvář, budete navždi mladí a krásní. Zatímco Ivetka se posvátnou vodou decentně osvěžila, já si zpocenou a unavenou tvář pořádně opláchl, což průvodce upřímně pobavilo. Kromě této atrakce se zde můžete podívat také na sbírku kamenů, které sem před stovkami let snesl jeden z mnichů z vrcholu Rinjani, aby se k nim místní mohli modlit. Kameny vypadají trochu vtipně, protože jsou navlečené do bílo-oranžových sukének.

Lombok-Lingsar
Při prohlídce chrámu Pura Lingsar se ochotně kolem Ivetky poskládala veselá děvčátka a nadšeně pózovala.

Náš tip – Při jakékoli zastávce v chrámových komplexech doporučujeme si za malý obnos (zpravidla 30-50 Kč) pořídit místního průvodce. Ten vám o místě poví mnoho zajímavostí, bez kterých by návštěva byla poměrně nudná procházka mezi nicneříkajícími polorozpadlými stavbami. Ani Lonely Planet tady nepomůže.

Den se však po dni plném výletů nachýlil ke svému konci, a tak nezbylo než vyrazit zpět do Senggigi.