V Indonésii sice nikdo nikam nechvátá, ale právě díky pohodě, která tu vládne, nám první týden utekl zatraceně rychle. Do druhé třetiny naší výpravy jsme vstoupili přejezdem z vnitrozemského Ubudu do přístavu Padangbai na východním pobřeží Bali. Cestou jsme se stavili na návštěvě u boha Ganeshy, nakoukli do jeskyně plné netopýrů, nechali se unést na skútru a nakonec jsme vyrazili trajektem na Lombok – ostrovního brášku Bali.

Rozloučení s Ubudem

Ráno po dni plném cestování vnitrozemím Bali nás čekala ne úplně výborná snídaně od dětí, které (jak se později ukázalo) se staraly nejen o pohoštění hostů, ale o celý běh hotelu. Za branami hotelu už nás nedočkavě vyčkával Windu – přívětivý průvodce, kterého jsme si najali už předešlý den. Sotva jsme zamávali rýžovým polím okolo hotelu, už nám pod koly mizely první kilometry polorozbité silnice. Nebylo by to ale to pravé rozloučení s Ubudem, kdybychom nezastavili v jeho královském srdci – paláci Puri Sagen Agung. Palác sloužil královské rodině až do roku 1940, ale i dnes se tam potomci vládců občas potulují, vzpomínajíce na slavnější doby. Vstup do komplexu je zdarma, ale noha turisty se na některá zasvěcenější místa nedostane.

Náš tip – V Ubudu lze také navštívit opičí prales a další zajímavá místa v okolí. My jsme tuto oblast navštívili během prvních dnů a dočíst se o tom můžete ve článku o jižním Bali.

Bali-Ubud
Královský palác v Ubudu je o něco méně zábavný než chrámy, které zbytek Bali zdobí. Pokud vás nebude tolik bavit, můžete zkusit ošahat všechny posvátné sochy jako Ivetka…

Mnohem úchvatnější podívaná se nám však naskytla o pár kilometrů dále. Pokud jste fandové rýžového průmyslu, tak nesmíte po návštěvě rýžových teras Jatiluwih opomenout ani o něco menší políčka v Ubudu. Najdete je pod jménem Tegalalang ukryté za řádkou restaurací podél cesty a za návštěvu rozhodně stojí. Rozlohou se sice nemohou oblasti Jatiluwih rovnat, ale jejich krása je o to koncentrovanější. Schody teras jsou podstatně vyšší a opět máte možnost se zde volně procházet. My se ale po pár krocích díky kluzkým botkám valili po prachové cestičce razantnějším tempem než bychom očekávali, a tak jsme si pohled na Tegalalang raději nakonec užívali bez adrenalinové procházky. Při průchodu kolem restaurací se má údajně platit jakési vstupné v hodnotě asi 20 Kč, ale my si nějak nevšimli nikoho, kdo by jej vybíral.

Bali-Tegalalang
Rýžové terasy Tegalalang jsou jen několik minut cesty severně od Ubudu a určitě se sem vyplatí zajet.

Goa Gajah, návštěva u boha Ganeshy

Goa znamená jeskyně. A právě dvě takové jeskyně nás po rozloučení s Ubudem čekaly cestou k východnímu pobřeží Bali. První z nich se nazývá Goa Gajah a je zasvěcená bohu Ganeshovy. Ten je vůbec nejlepší, protože fandí srandě, veselí a štěstí. Není proto divu, že Balijci si velmi rádi staví jeho sochu (veselého slona) před své domy, hotely či restaurace. V jeskyni Goa Gajah mu v devátém století našeho letopočtu parádně vyzdobili pár komor, aby pak celé místo bylo zapomenuto a znovu objeveno až po stovkách let. Ganeshovy to nijak nevadilo, vydržel v kuse čekat s úsměvem na své sloní tváři a dnes ho sem jezdí mnoho místních okouknout a uctít. Ačkoli je Ganesha podle všeho veselá kopa, tak zřejmě není zvědavý na polonahé turisty – dostali jsme proto slušivé rudé sukýnky k zahalení. Uvnitř jeskyně je velmi těžký vlhký vzduch a pár sošek ve výklencích, tak jak je v polovině 20. století objevili. Venku se můžete vyfotit před úžasně vypracovaným vchodem do jeskyně nebo se podívat na tajemné sochy strážkyň komplexu s vázami, ze kterých tryská posvátná voda.

Náš tip – Vstup do komplexu jeskyně Goa Gajah stojí 30.000 Rp, tedy v té době cca 60 Kč. Vzhledem k náboženské povaze místa doporučujeme sem nechodit v plavkách, i když vám zde nabídnou sukni. Místní to určitě ocení.

Bali-Jeskyne
Před vstupem do jeskyní Goa Gajah nás s Ivetkou vyšňořili rudými sukněmi. Ještě nikdy nám to tak neseklo :)

Netopýří jeskyně Goa Lawah

Opět jsme se přiblížili o pár kilometrů blíž k přístavu Padangbai, ale před odjezdem na Lombok zbývalo ještě navštívit poslední jeskyni. Ta se nazývá Goa Lawah a je plná netopýrů. Balijci jsou z kolonie vzhůru nohama visících ptáků celí paf, a tak se sem sjíždějí k modlitbě či uctění památky svých bližních. My se zrovna nachomýtli k pohřební službě, při které se pozůstalí loučili s rodinným příslušníkem. Něco nám však nesedělo. Nikdo neplakal, lidé se usmívali a atmosféra neměla tíživou váhu žalu. Zeptali jsme se Windua, proč lidé nesou odchod svého druha tak v pohodě, proč nejsou zdrcení. Vyjeveně se na nás podíval a nechápavě se zeptal, proč by lidé měli být smutní – vždyť je nikdo neopustil, duše všech tu s námi navždy zůstávají. Tělesné adiós tolik neznamená. Na Bali to holt mají trochu jinak…

Náš tip – Vstupné v jeskyni Goa Lawah je 20.000 Rp (40 Kč v té době) a vidět zde můžete nejen tisíce netopýrů, ale i obří hady – tedy pokud v té tmě vůbec něco zahlédnete :)

Bali-Netopyri
V noci loví, přes den spí. Netopýři však nejsou jediní, kdo jeskyně Goa Lawah okupují. Podle průvodce Windua, který sem čas od času zajede meditovat, tu potkal i obřího hada…

Sbohem Bali, vzhůru na Lombok!

Konečně jsme dorazili do přístavu Padangbai – rozloučili jsme se Winduem a poděkovali mu za skvělé služby. O všem, co nám cestou vyprávěl, se můžete dočíst ve článku s 11-ti zajímavostmi, které jste o Bali určitě nevěděli. Dobrodružství však ještě zdaleka neskončilo. Poté, co jsme dohodli s místním dopravním šmelinářem podmínky koupě multi-lístku na trajekt na Lombok a zpáteční cestu speedboatem, jsme byli kvůli údajné časové tísni nuceni nasednout na skútry. Se všemi věcmi, krosnami, dárkovými taškami, za zpocená záda šílených skútrařů. Pokusil jsem se vést cestou nějakou konverzaci, ale pokud nemáte zájem bavit se o Petru Čechovi, moc si neškrtnete. Nakonec nás vyhodili u trajektu, který měl původně odjíždět za pár vteřin, ale jak se ukázalo, čekal ještě další hodinu, než skutečně vyrazil směrem k Lomboku.

Náš tip – Kombo lístky jsme získali od společnosti Marina Srikandi, která vlastní super rychlé lodě zajišťující spojení mezi Lombokem, Bali a ostrlvky Gili. Lístek, který obsahoval cestu trajektem na Lombok, dopravu do hotelu a cestu z Gili Trawangan zpátky na Bali, nás vyšel dohromady na 140 USD. Docela se vyplatilo smlouvat…

Bali-Pristav
Městečko Padangbai zdobí východní pobřeží Bali. My ho viděli jen zběžně, ale lépe jsme se s ním poznali až při zpáteční cestě, kdy jsme zde strávili dva dny před odletem domů.

Trochu srandy jsme si užili s místními děcky. Zmerčily, jak si Ivetka dává do láhve s vodou šumivý vitamín C a okamžitě se seběhly, aby si vyprosily ochutnávku. Tedy vyprosily – natáhly ruce. Pro účely malého experimentu Ivetka dětem pár šumáků darovala a pak pobaveně sledovala jejich zděšené reakce na to, co se jim začalo dít v puse. Nakonec všichni malí plantážníci vyskočili z pětimetrové výšky trajektu do křišťálově čisté vody a nás čekala 5-ti hodinová cesta na ostrov Lombok. To byla docela nuda. Na ostrově jsme ještě dostali odvoz do městečka Senggigi a pak už bylo na čase spát, abychom nasbírali síly na další výletování.